Vybržďoval auto, v němž byl i jeho malý syn. Dostal podmínku

Obžaloba podle soudu ne úplně dostatečně rozlišovala mezi tím, kdy někdo „jen“ vytváří nebezpečnou situaci a kdy má v úmyslu někomu ublížit.

„Když obžalovaný říkal (poškozené do telefonu - pozn. red.), že to do nich napálí, pak se jednoznačně jednalo o výhružku a způsobil tím poškozeným důvodnou obavu. Takové chování je třeba kvalifikovat jako nebezpečné vyhrožování,“ uvedl předseda soudního senátu Jan Šott.

Soud ovšem také odmítl verzi obžalovaného, že se snížením rychlosti pouze snažil vozidlu za ním naznačit, aby zajelo ke krajnici.

„Vlastní kamerový záznam je hlavním důvodem, proč soud neuvěřil verzi obžalovaného. Skutečně se nejednalo o nějaké signály, aby vozidlo zastavilo, jednalo se o neadekvátní nebezpečné jednání obžalovaného,“ podotkl Šott.

Čtyřicetiletý muž podle obžaloby loni v srpnu na dálnici D1 na výjezdu z Prahy vybržďoval svým Fordem Transit osobní auto, ve kterém jel jeho tříletý syn se svou matkou. V jednu chvíli donutil podle spisu auto snížit rychlost až na osm kilometrů za hodinu. Celé žalované jednání trvalo zhruba patnáct kilometrů, muž během toho údajně i volal matce svého syna a vyhrožoval jí, že to „do nich napálí“.

„Obžalovaný trestnou činnost bagatelizuje, budí dojem, že mu do současnosti nedošlo, že mohl zabít svého syna. Z pohledu obžaloby upřednostnil své osobní zájmy nad zájmem svého syna, nad jeho životem a věc řešil tak, jak řešil. Chybí mu náhled na tu věc, poučení se z té věci, nepostřehla jsem, že by v průběhu řízení svého jednání litoval,“ dodala a navrhla pro obžalovaného pětiletý trest vězení. Zároveň by podle ní měl přijít na pět let o řidičský průkaz.

Obžalovaný se hájil tím, že auto, v němž jela jeho bývalá družka a jejich syn, potkal na dálnici náhodou. Z jejich auta podle něj odlétl jakýsi předmět a rozbil mu přední sklo. Auto tedy dojel a začal prý troubit a dávat znamení, aby zastavilo. Když prý zjistil, kdo v autě sedí, napadlo ho, že by nemuselo jít o náhodu.

„Určitě jsem nikomu nechtěl ublížit. Uvědomuji se, že jsem tu situaci vyhodnotil hodně špatně,“ uvedl obžalovaný ve své závěrečné řeči. „Kdybych nezjistil, že je v tom voze ta osádka, která tam byla, tak bych to sklo prostě odepsal, protože je nesmysl se snažit na dálnici někoho zastavit,“ dodal.

Nicméně si stále stál za svou teorií, že setkání obou aut nebyla náhoda a šlo o cílenou provokaci a rozbití předního skla ze strany jeho bývalé družky. Jeho advokát pro něj navrhoval překvalifikování činu na přestupek, protože si obžalovaný „počínal tak, aby nikomu nic neudělal a k ničemu nedošlo“.

Podle znalců je obžalovaný po psychické stránce v pořádku, soud mu ale nařídil účast na psychologickém programu zvládání agrese.