Článek
Čonka, jemuž hrozilo až doživotí, tam tehdy prohlásil vinu a činu litoval. U vrchního soudu v odvolání požadoval mírnější trest. Argumentoval tím, že oznámením deliktu a prohlášením viny výrazně přispěl k jeho objasnění.
„Napomohl vyšetřování a zásadně zkrátil i řízení před soudem prvního stupně. Ten však k této skutečnosti dostatečně nepřihlédl. Proto jsme to zohlednili a uložili trest na samé spodní hranici zákonné sazby, která činí právě patnáct roků,“ vysvětlil předseda senátu olomouckého vrchního soudu Petr Andrés.
Čonka v době činu pobíral sociální dávky, nepracoval, přespával ve stanu nebo v zařízení uherskobrodské charity a stýkal se se svými dětmi a družkou. Té předával peníze a ona mu dávala na jídlo. S mužem z Běloruska, rovněž bezdomovcem, se znal asi půl roku. Muž přebýval ve starém opuštěném mlýně v Uherském Brodě, kde ho Čonka navštívil asi třikrát. A poslední jejich setkání vyústilo v brutální vraždu.
Kamaráda, když ten ležel na boku, zezadu napadl dřevěným toporem dlouhým cca 60 centimetrů a šesti silnými ranami do obličeje mu způsobil mnohočetné tříštivé zlomeniny klenby lební. V důsledku toho došlo k otoku mozku, poškozený vdechl velké množství krve a zemřel. Jednou rukou se sice pokusil rány vykrýt, ale neměl šanci.
Agresor měl v době útoku v krvi přes tři promile alkoholu a byl pod vlivem drog. Bělorus ho prý vyprovokoval, když urážel jeho družku, a o jeho dětech, ač je neznal, říkal, že jsou parchanti. Tvrdil, že měl tmu před očima a nevěděl, co dělá.
Druhý den ráno po hrůzném činu všechno řekl družce. Ta mu však nevěřila. Společně se šli proto znovu podívat do mlýna, a když zjistila, že nelhal, odtamtud ihned zavolala policii. Čonka se pak na místě policistům přiznal.