Článek
„Důkazy, především videozáznam, obžalovaného jednoznačně z loupeže usvědčují. Je na něm vidět, jak kazetu s prsteny prodavačce vytrhává z rukou. Z výtržnictví ho zase usvědčuje svědek, na kterého zaútočil. Zbraní obžalovaného byl kámen a tím útočil na jeho hlavu, přičemž mu tak mohl způsobit závažná zranění, mimo jiné mozku,“ uvedl předseda senátu olomouckého krajského soudu Eduard Ondrášek.
Martin Vilček u olomouckého krajského soudu
Trest označil za přiměřený. „Musí chránit společnost. Obžalovaný po pouhých osmi dnech na svobodě znovu páchá trestnou činnost. Proto devět let,“ vysvětlil soudce.
Mladík chtěl uzavřít se státním zastupitelstvím dohodu o vině a trestu, ale neuspěl. „V přípravném řízení o to neměl žádný zájem a druhý skutek, tedy pokus vydírání, nepřiznal,“ vysvětlila žalobkyně Michaela Šoková.
Vilček loni 18. června kolem 16:50 hodin v Denisově ulici v Olomouci vstoupil do prodejny Klenoty Karneol, kde předstíral zájem o koupi zlatého prstenu. Když prodavačka položila na prodejní pult kazetu obsahující 35 kusů zlatých prstenů, uchopil ji a snažil se ji posunout mimo její dosah. Po krátkém zápasu jí kazetu se zlatými prsteny v celkové hodnotě 274 980 korun vytrhl a z prodejny utekl.
Bezprostředně poté běžel s odcizenými prsteny ulicí Kačení, přičemž byl pronásledován dvěma náhodnými svědky. Když se jeden z nich snažil obžalovaného zadržet a přivolat linku 158, vzal obžalovaný kámen o hmotnosti 1,5 kg a tímto jej ohrožoval.
Narazil však na vojáka (36), příslušníka speciálních sil z Prostějova, a ten ránu vykryl. Utrpěl při tom jen malou tržnou ranku na předloktí. O deset let mladší učitel základní školy mezitím zavolal policii. Ta lupiče následně zadržela v nedalekých garážích, kde se schoval.
„Po návratu z vězení jsem neměl peníze“
Do klenotnictví se Vilček vypravil pouhých osm dnů poté, co opustil vězení, kde strávil osm let za krádeže a maření výkonu úředního rozhodnutí. Celkem má v rejstříku trestů dvanáct záznamů zejména za majetkovou trestnou činnost.
„Přišel jsem do zlatnictví a chtěl jsem ukrást prsteny. Měl jsem v úmyslu je prodat, abych získal peníze. Po návratu z vězení jsem žádné neměl. Ještě jsem si nestihl najít práci. Vzal jsem kazetu s prsteny a utekl,“ vypověděl v úterý u soudu.
Když ho doběhl muž, jenž ho pronásledoval, měl prý strach, že je to policista a že má zbraň. „Něco takového povídal. Kámen jsem vzal, abych se z té situace dostal a zmizel pryč. Nechtěl jsem na něj útočit ani mu nijak ublížit,“ tvrdil obžalovaný.
Situaci soudu přiblížil svědek Milan Hauer: „Když jsem ho dostihl, říkal jsem mu, aby se uklidnil, že vytáhnu služební průkaz. Ptal se, jestli jsem policista, a já mu na to neodpověděl.“
„V té chvíli seděl a najednou jsem si všiml, jak se sklání k zemi, bere kámen a napřahuje ruku, v níž ho měl, na moji hlavu. To jsem zrovna vytáčel na mobilu policii. Ránu jsem vykryl a on pak zaběhl do nedalekých garáží, kde se chtěl schovat,“ popsal svědek.
Vilčka pronásledoval i Štěpán Hengerič. „Dohnal jsem ho, zastavil se. Obžalovaný pustil tašku s prsteny. Co v ní je, jsem zjistil až poté. Já ji sebral a volal na policii,“ pověděl.
Oba muži byli později oceněni krajským policejním ředitelem Tomášem Lansfeldem medailí Za statečnost a odvahu.
