Vobořil: Povolme export konopí, přinese to miliardy

Co by měla obsahovat chystaná legislativa kolem regulovaného trhu s konopím?

Potřebujeme si konopí rozdělit na technické, které nemá vysoký obsah THC (psychoaktivní látka, pozn. redakce). Tam už mají pěstitelé a výrobci různých produktů a potravinových doplňků povoleno vyrábět do jednoho procenta obsahu THC. Předtím to bylo méně než 0,3 procenta. Stala se z toho docela rozvinutá ekonomická komodita. Pro ekonomiku je důležité, aby to lidé mohli exportovat.

Jiná věc je vyšší obsah THC. V Německu i Lucembursku už oznámili, že chtějí regulovat konopí pro rekreační účely. Byl jsem na ministerském setkání těchto zemí a chci, aby se to otevřelo i v České republice. Chci, aby byl závazek vlády toto zregulovat trhem, a ne prohibicí. Musíme si jasně říct, že chceme zrušit úplnou prohibici. Věřím tomu, že je regulovaný trh lepším nástrojem pro omezení rizik a dopadů než prohibice.

Jak to bude vypadat v praxi?

Bude kolem toho velká debata. Myslím, že bychom měli minimálně mít možnost otevřít export. Touto cestou bych udělal první krok, ještě než se dostaneme k tomu, jak by to mohlo být regulovaně prodáváno na českém trhu. Aby firma, která dnes pěstuje konopí s nízkým obsahem THC a s určitým standardem, mohla exportovat.

Jaké příležitosti to otevře?

Je to příležitost pro české zemědělce, protože neexistuje firma na světě, která by dokázala pokrýt německý trh. Němci už řekli oficiální číslo. Předpokládají, že skrze konopí vyberou pět miliard eur (122 mld. Kč) na daních. Mluvíme o nějakých 20 až 40 miliardách eur trhu (490–980 mld. Kč), což je půlka příjmů našeho státního rozpočtu. Toto neudělat by byla strašná chyba, stejně jako jsem kritizoval, že jsme v roce 2013 povolili lékařsky používat konopí a brzdili jsme léta export.

V USA je to povoleno v některých státech přibližně o počtu obyvatel Německa a tam je už příjem pět miliard dolarů do státního rozpočtu. Povolit export, to může být několik miliard do státního rozpočtu.

Nenese regulovaný trh nějaká rizika?

Samozřejmě, ale záleží na tom, jak budeme regulovat. Je potřeba udělat politiku snižování rizik a škod, ne vymýcení. Nejsem zastáncem úplně volného trhu, ale měli bychom se poučit z legálních drog jako tabák a alkohol a regulaci nastavit dobře. Čím dříve, tím lépe – v celém světě se regulace stane, je to neodvratné. Ovšem když budeme patřit mezi poslední země, tak bude trvat déle, než se dostaneme do rozumného středu.

Konopí s sebou nese rizika. Máme lidi, kteří jsou v léčbě závislosti, stejně jako je to u legálního tabáku, alkoholu a gamblingu. Rizika se tu ovšem dají snížit, kdežto riziko prohibice je výrazně vyšší kvůli černému trhu. Představa, že něco zakážeme a budeme mít společnost bez drog a tabáku, realistická není.

Jak tyto změny ovlivní trestněprávní rovinu věci?

Primárně samozřejmě chci, abychom zrušili prohibici, která nefunguje a přináší větší rizika. Navíc jsou v ní velké náklady, případy více než 50 procent lidí, kteří jsou dnes trestně stíhaní za drogové delikty, se týkají konopí – a to je úplně zbytečné. Neříkám, že při regulovaném trhu nebude pořád černý trh, ale do velké míry se dá kontrolovat například dostupnost mladistvým. V oblasti alkoholu a tabáku budeme dělat tříletou kontrolní kampaň ke konečným prodejcům, aby se snížila prostupnost. Na černém trhu není žádný nástroj, jak to dělat. Je tam jenom policie, která musí někoho chytit a pak ho může zavřít.

Ve vězení končí i ti, kteří konopí využívají např. k výrobě mastí. Připomenu šestiletý trest aktivisty Du­šana Dvořáka, ale i nedávnou dvouapůlletou podmínku šéfredaktorovi časopisu Legalizace Robertu Veverkovi. Budou chystané změny takovýmto přísným trestům zamezovat?

Určitě. Dvořák by už teď ve vězení neseděl, protože měl rostliny s nízkým obsahem THC a vlezl by se do jednoho procenta. Potom jsou tu důvody, kvůli kterým soudili Veverku, a ty jsou jiné, netýkají se jen konopí. Je to takový relikt z 80. let – paragraf, který se jmenuje „šíření toxikomanie“. Žádná země kolem nás ho už nemá, nikdo nemá možnost někoho odsoudit za to, že to šíří tím, že o tom mluví. Ten časopis má sice název Legalizace, ale je to politicko-odborný nástroj, který prosazuje nějaký směr, což je legitimní. Chceme se pobavit, jestli v trestním zákoníku takovýto paragraf má existovat. Důkazy, že kvůli článkům začali lidé pěstovat, se mi zdají nepřímé.

Co se má ještě týkat této trestněprávní roviny?

My chceme vůbec změnu trestního zákoníku. Chceme snížit tresty – jsme v Evropě v horším průměru v délce trestu. Byť generál Jakub Frydrych (šéf Národní protidrogové centrály – NPC, pozn. red.) tvrdí, že je to tím, že lehčí tresty nedáváme, ale ve srovnání s Holandskem, které má podobnou legislativu, máme tresty delší. Tam, kde máme tři až pět let, oni mají šest měsíců. Takovou cestou bychom chtěli jít.

Máte pro tyto plány politickou podporu vládní pětky?

V tuto chvíli je silná podpora ODS a pirátů. Piráti to mají v koaliční smlouvě, takže STAN by neměl cuknout. Pak zbývá TOP 09 a lidovci. Lidovci jsou v tomto opatrnější a já doufám, že jim postupně vysvětlím, proč to je lepší cesta než klasická prohibice a že se nemusí bát. Chápu, že se bojí, aby to pochopili jejich voliči, ale proto je potřeba to komunikovat s veřejností. Pak je tu topka. Mluvil jsem o tom s ministrem zdravotnictví Vlastimilem Válkem několikrát a rozhodnutí zatím nepadlo. Chtěl bych před koncem léta uspořádat setkání na K5 a udělat jednoznačné rozhodnutí a vyjádření navenek, že směřujeme k legislativě.

Co policie? Hovořil jste o tom s ředitelem NPC Frydrychem, který je pro cestu represe?

Sešli jsme se před pár měsíci, on plédoval za to, abychom měli otevřenou debatu a nešli tzv. uruguayskou cestou, kde se to rozhodlo a hotovo, ale kanadskou cestou, kde se to připravovalo se všemi resorty. Předpokládám, že si budou držet svoji pozici, ale cítím to tak, že toto je výsostně politické rozhodnutí. Zodpovědnost nenese státní správa ani policie, ale politická reprezentace. Ta musí říct: věříme tomu, máme dostatek podkladů, že když přijdeme s dobře regulovaným trhem, tak to bude méně rizikové pro české obyvatele a benefitující pro republiku.

Očekáváte v tomto ohledu složitou debatu?

Jasně že oponentů uvnitř státní správy bude víc, včetně lidí z ministerstva zdravotnictví. S tím, že k tomu státní správa dodá podklady a svá stanoviska, se počítá. Ale nemohou to rozhodnout, nemůže to být výsledkem konsenzu uvnitř úřednické elity, byť k tomu mají co říct. Musí to být výsostně politické rozhodnutí.

Jaké jsou v Česku aktuálně nejrizikovější závislosti?

Čísla říkají dvě věci: nejvíc lidí umírá předčasně kvůli tabáku, protože tu máme velké množství lidí, kteří kouří, jde o 23–25 procent lidí. Co se týká sociálně-zdravotních dopadů, tak tam je jednoznačně nejhorší alkohol v celé EU i ČR. Z nelegálních drog je to pervitin, byť velké množství lidí kouří konopí, ale to nemá korelaci na velké sociální ani zdravotní dopady.

Jak moc je důležitý ten sociální ukazatel?

Zhoršené zdraví je jedna věc, ale když mi alkohol zasahuje do vztahu, do práce, bydlení, vzdělání, do schopnosti platit daně, tak se samozřejmě můžu i zapojit do nějaké drobné nebo jiné trestné činnosti. Mnoho kuřáků sice umírá před důchodem, což pak dopadá na celou rodinu a na stát, protože lidé, kteří by mohli ještě nějakou dobu platit daně a být produktivní, umírají. Ale nemá to tak zdrcující dopady, jako když člověk v mladém věku vypadne ze zaměstnání. S alkoholem je spojen hodně velký problém s domácím násilím nejen mužů na ženách, ale i obou rodičů na dětech. To zase zhoršuje duševní zdraví i nové generace.

Češi patří v konzumaci alkoholu mezi nejhorší v Evropě. Co se s tím dá dělat?

Děti pijí moc brzy a kontaktní služby, které dřív měly v průměru o jednoho pracovníka víc, nemají čas s těmi lidmi mluvit. Nejdůležitější je včasný záchyt. Lidé, kteří začnou mít nějaký problém, musí mít možnost někam jít – ne když už jsou úplně vyřízení. Potřebují v tom nebýt sami. Zhruba 95 procent dětí ve třinácti letech má zkušenost s alkoholem z rukou rodičů. To je významné, protože statistiky říkají, že když někdo před šestnáctým rokem začne mít zkušenosti s alkoholem, přejde k excesivnímu užívání třeba víckrát týdně. Tam je pak až osmkrát vyšší riziko závislosti nejen na alkoholu, ale i na nelegálních drogách.

Rozvinula vztah k alkoholu u lidí i pandemie?

Máme studii ukazující dvě věci: Lidé, kteří jenom občasně užili alkohol, v době pandemie úplně přestali pít. Ale naopak lidé, kteří pili rizikově, se výrazně rozpili. Pak tam byl jeden ukazatel, že část lidí, která se snažila desetiletí abstinovat, zase začala pít.

Zajímavá je také praxe od lidí z nízkoprahových center, kteří říkali, že v online skupinách, které měli s dětmi, byla nejčastější zakázka na terapeuty typu „pomozte nám, nevíme, co dělat s rodiči, kteří se rozpili“. To byl několik měsíců každodenní hovor s dětmi.

Bude pro možné závislosti mezi lidmi velkým rizikem frustrace z vysoké inflace, drahých energií, větší míry chudoby?

Každá krize ve společnosti vždycky přinese nárůst závislostí všech typů. Od kouření přes gambling ke zvýšení problémů s užíváním alkoholu, lékovou závislost a nelegální drogy. To nijak neovlivňuje běžná protidrogová politika, souvisí to se širší situací, nedá se tomu zabránit, ale dá se na to připravit.

Připravuje se na to vládní kabinet?

Vláda věří, že pro to něco jsme schopni udělat. Jsem schopen rozpočet udržet a neškrtat ho a dokážu to zdůvodnit. Ale potřebovali bychom trojnásobek, to říkám už léta. Jsme na tom výrazně hůře než západní země, a to i ty chudší. Mluvím o prevenci a léčbě, které se moc nevěří. Nedokážeme dohlédnout za dlouhodobý horizont – málo­který státník si řekne, že to udělá, i když to přesáhne jeho období.

Mezi nejoblíbenější tvrdé drogy v České republice patří pervitin. Proč to tak pořád je?

Úplně to popírá teorii, na které stojí celá světová protidrogová politika – tedy že potlačení nabídky na trhu způsobí potlačení poptávky. Pervitin, český fenomén, ukázal v 70. a 80. letech, že když nejsou drogy dostupné, najdou si jiný způsob. Je to populární látka, protože je hodně dostupný způsob výroby. Kdyby to takto nebylo, tak je tu heroin.

Já pervitin považuji za extrémně nebezpečnou látku, protože lidi po něm nejí, nespí, mají tzv. toxické psychózy a duševní zdraví to velmi nabourává.

Dá se s tím něco dělat?

Represe to nedokáže vytlačit. Byť tady máme specializovanou jednotku – protidrogovou centrálu-, tak se tomu nedá zabránit. To, co nám chybí, jsou substituční programy. Tak jako vidíme u heroinu, který jsme téměř vytlačili, a ze 14 tisíc uživatelů máme odhadem 3–4 tisíce, protože uživatelé přešli na méně rizikové substituční látky. A tohle je cesta, jiné nejsou.

Proměnila drogovou scénu u nás válka na Ukrajině?

S ženami a dětmi přišlo i nízké procento různě nemocných lidí – od duševních onemocnění přes epilepsii až právě po závislosti. Rozdíl mezi Ukrajinou a Českem je v tom, že tam mají výrazně vyšší procento heroinových uživatelů. To může znamenat určitý nápor na metadonová substituční centra.

Je tam také výraznější podíl lidí, kteří v této skupině mají i HIV a žloutenky, naštěstí tyto mladé ženy mají tendenci si přijít říct o léčbu, a tím pádem se riziko přenosu na české uživatele výrazně snižuje.

Testuje se ale málo a to potřebujeme změnit. Jinak tady můžeme mít velkou epidemii mezi uživateli drog. Jsou to většinou mladí lidé, u většiny problém odezní během několika let ve chvíli, kdy začnou chodit do kontaktních center a pak se zařadí do společnosti, ale bohužel mohou být dlouhodobě nemocní žloutenkou typu C a ani o tom nevědí.

Dotkl se válečný stav obchodu s drogami?

To je druhá věc. To zatím nevíme a policie k tomu mlčí. Říkal jsem generálu Frydrychovi, že by bylo užitečné, aby k tomu vznikl nějaký podklad. Realita je, že se na Ukrajině veškerá kontrolní síla soustředí na válku.

Rusky mluvící skupiny proto mohou mít volnější přístup a také kromě drog obchodují se ženami. Vozí sem lidi z Ukrajiny, kteří jsou zapojeni v sexuální industrii. Říkal jsem premiérovi, že je potřeba to řešit na evropské úrovni, vyzvat tajné služby, aby odtajnily informace, které by vládám pomohly se dobře připravit.

Vaše agenda sahá i k hazardu. Dnes mohou lidé hrát automaty v telefonu a nemusí kvůli tomu do herny. Kolem regulací heren byla ve společnosti velká diskuse, proč se tak neděje v případě online hazardu?

Já jsem na to upozorňoval už v roce 2016, tehdy mě nikdo neposlouchal a byla to zhruba tři procenta (objemu z celkového hazardu). Jenže tři roky předtím to byla promile. Byl to jasný trend.

Loni překonal 50 procent. Myslím, že by v této oblasti měla nastat robustnější analýza, a předvídám, že budeme muset do konce této vlády navrhnout změnu legislativy.

Celá léta říkám, že by tak jako v Polsku nebo Portugalsku měl rozpočet v oblasti prevence a závislosti být vázaný na výběr z hazardní daně. Část bych tam dal.

Jiná věc je regulace podobná té, kterou mají fyzické automaty, kde je výše sázky – tam bych spíš tlačil na provozovatele, aby se algoritmus, který hráče dokáže identifikovat jako rizikového a umí ho povzbudit ke hře, naopak otočil.

Nabídl mu během hraní výzvu jako „zastav se, tady je číslo na poradenské centrum, udělej si dotazník, který by ti ukázal, že už nehraješ příliš rizikově“ s případnou možností skončit.