Článek
Otec se pokoušel verdikt soudů zvrátit dovoláním k Nejvyššímu soudu a tvrdil, že novopečenému synovi jde jen o peníze, s takovou argumentací ale nepochodil.
Kořeny případu sahají až do konce osmdesátých let minulého století. Žena, která v té době povila syna, prý otce neuvedla do rodného listu. Na přelomu let 1988 a 1989 sice probíhalo řízení o určení otcovství, muž zde byl slyšen jen jako svědek a styk odmítl.
Již dospělý syn se v roce 2020 obrátil na soudy s žalobou na určení otcovství, přičemž návrh podal podle svých slov poté, co se dozvěděl o okolnostech svého početí. Muž naproti tomu u soudu namítal, že pro určení otcovství už uběhly všechny lhůty a motivaci k podání žaloby označil za pouze materiální. Obvodní soud pro Prahu 4 po provedení testu DNA rozhodl, že je skutečně mužovým otcem. Verdikt potvrdil i Městský soud v Praze.
Příznivé majetkové poměry otce nemohou pro něj přivodit příznivější rozhodnutí
Muž se pak obrátil na Nejvyšší soud, aby verdikt zrušil, a tvrdil, že matka ani syn pětatřicet let nic neudělali, on sám předpokládal, že se celá věc vyřešila už při soudu před desítkami let. Syn naopak připomněl, že otec upřednostňuje jen svá práva s touhou po klidu. Odmítl i finanční motivaci, když zdůraznil, že sám má dvě vysoké školy a pracuje ve vrcholné státní instituci.
NS: Mohlo být jasno už před lety
Senát Nejvyššího soudu v čele s Davidem Vláčilem ve svém rozhodnutí předestřel, že otázka nestojí tak, zda je či není muž otcem, ale zda jsou v případu dány tak významné překážky, které by zabránily potvrzení otcovství i v právní rovině. Žádné takové překážky však soudci nenašli.
Kdyby muž mluvil pravdu o styku s ženou, mohlo se vše vyřešit před 35 lety
„Příznivé majetkové poměry otce, jakkoli nedoložené a pro věc zcela nepodstatné, samy o sobě nemohou pro něj v řešené otázce přivodit příznivější rozhodnutí, neboť tuzemská právní úprava, mezinárodní předpisy, stejně jako judikatura Evropského soudu pro lidská práva nepovažují majetkovou situaci ať už dítěte nebo domnělého otce za kritérium, které by mohlo mít relevantní vliv na rozhodování sporu,“ rozhodli soudci.
Nejvyšší soud připomněl, že nejméně od roku 1989, kdy muž vypovídal u soudu, mohl mít pochybnosti, zda není otcem dítěte. „Sám přitom nikdy neuvedl, že by se aktivně zajímal o výsledek tehdy sporného řízení směřujícího proti jinému muži, či že by se sám domáhal vůči matce provedení testu na své otcovství,“ uvedl soud s tím, že kdyby muž tehdy pravdivě vypověděl o intimním styku s matkou, mohlo se vše vyřešit už před pětatřiceti lety.
Má se tříleté dítě dozvědět, kdo je jeho biologický otec? Ne, rozhodl Ústavní soud
