Viník otravy pitné vody pro Plzeň stále bez trestu

Policie případ loni v srpnu postoupila Městskému úřadu v Klatovech jako přestupek proti zákonu na ochranu životního prostředí. Správní orgán ale dosud žádné řízení nezahájil. „Vyžádali jsme si od firmy ještě nějaké podklady, které jsme obdrželi až tento týden, a musíme se s nimi seznámit. Teprve poté rozhodneme o dalším postupu,“ řekl Právu vedoucí odboru životního prostředí klatovské radnice Libor Hošek.

Podle zjištění Práva se chystá zažalovat firmu správce toku společně s Vodárnou Plzeň. „Budeme požadovat náhradu v řádu statisíců za náklady spojené s mimořádným monitoringem od Klatov až do Prahy,“ uvedl ředitel plzeňské pobočky Povodí Vltavy Miloň Kučera.

S nárokem na odškodnění se ke správci toku připojí i plzeňská vodárna. „Jedná se o částku přibližně 400 tisíc korun, která zahrnuje zvýšené náklady za mimořádné dávkování aktivního uhlí pro úpravu vody, navýšení počtu rozborů kvality vody

a nárůst mzdových nákladů souvisejících s přesčasy a prací o víkendu,“ vysvětlila mluvčí vodárny Dana Veselá.

Asi 200 litrů mořidla proti plísni přeteklo v noci ze 7. na 8. října 2019 z impregnační vany a odtokovým potrubím na dešťovou vodu se z areálu firmy dostalo do Drnovského potoka, jednoho z přítoků Úhlavy. Uniklá látka se nakonec dostala až do Vltavy v Praze.

Kromě úhynu většího množství ryb muselo město Plzeň dočasně brát pitnou vodu z řeky Radbuzy, kterou do úpravny přečerpávali hasiči mobilním potrubím.

Případ od začátku vyšetřovala policie jako podezření z trestného činu ohrožení životního prostředí z nedbalosti. Konkrétního pachatele ale nezjistila a věc předala správnímu orgánu kvůli zjištěným závadám v bezpečnosti práce a při skladování nebezpečných látek.

Původně kriminalisté jako podezřelé prověřovali zaměstnance firmy, jenže pak zjistili, že do areálu podniku mohl snadno vniknout i někdo zvenčí a toxickou látku vypustit například ze msty.

Že impregnační vana přetéká, zjistil noční hlídač kolem půl třetí ráno, když zaregistroval nezvykle hlasité šplouchání. Delší dobu mu pak trvalo, než našel kohout, kterým přitékající chemikálii zastavil. Nikomu nic nehlásil, až ráno, když přišel mistr do práce. „Netušil jsem, o jak hrozný sajrajt se jedná,“ tvrdil.

Zaměstnanec, který ten den impregnační nádrž obsluhoval, se při výslechu dušoval, že přívodní kohout po jejím napuštění uzavřel v osm večer. Vana podle něj byla volně přístupná zvenku, neboť v té době nebyl oplocen celý areál.