Větrovec se opět nedostavil k hlavnímu líčení, soudce na něj vydal zatykač

Soudce Vlastimil Nedvěd podotkl, že po zatčení Větrovce bude odborně prozkoumán jeho psychický zdravotní stav. Obhajoba označila rozhodnutí soudu za šikanózní.

Přestože připustila, že v odborné zdravotní zprávě o aktuálním zdravotním stavu Větrovce jsou jisté nedostatky, její závěr je podle ní zcela jednoznačný a obžalovaný není aktuálně schopen se hlavního líčení zúčastnit.

Statní zástupce naopak postup soudu kvitoval. „Nelze donekonečna přehlížet obstrukční jednání ze strany obžalovaného,“ připomněl žalobce, že kauza se táhne již bezmála deset let.

Obžaloba byla k soudu podána v květnu 2010. Vavřička v mezidobí zemřel, s ohledem na jeho duševní onemocnění trvalého charakteru zastavil soud řízení s ním v červenci 2017.

Oba jmenovaní byli obžalováni z vytunelování společnosti Velimex a litoměřické potravinářské firmy Melbro. Dohromady měli z obou přes fingované faktury a předražené smlouvy vyvést 39 milionů korun.

Oba obžalovaní se střídavě z hlavního líčení omlouvali ze zdravotních důvodů. Větrovec neopustil nastolený trend ani poté, co se na lavici obžalovaných ocitl sám.

Opakovaně poukazuje na svůj špatný zdravotní stav a žádá o odročení hlavního líčení. „To je i důvod, proč dosud nebylo možné řízení skončit,“ řekl v prosinci Právu mluvčí litoměřického soudu Jakub Kroupa. A doplnil, že soud již provedl veškeré listinné důkazy a vyslechl většinu svědků. Soudce v úterý odročil hlavní líčení na 14. ledna.

Autostar Velimex i litoměřickou firmu Melbro, ve které Větrovec pracoval coby generální ředitel, převzal jako správce Vavřička, který z nich podle policejního vyšetřování následně vyváděl peníze přes fingované faktury a předražené smlouvy.

Šlo například o smlouvy na právní poradenství, vymáhání pohledávek a zajištění ochranky, obžaloba ale zahrnuje i fingovanou stavbu kanalizace. Organizátorem byl údajně opět Větrovec.

Na drůbežářskou firmu Melbro byl vyhlášen konkurz 26. října 2000. Stíhaný teplický konkurzní správce podle policejního spisu už 30. října dosadil na místo generálního ředitele Větrovce, který s podnikem už pár měsíců smluvně spolupracoval.

Podnik poté i nadále platil Větrovce jako smluvního manažera, přestože se stal jeho zaměstnancem. Předchozí ředitel navíc pobíral necelých 22 tisíc hrubého měsíčně, jeho nástupce ale dostával téměř 203 tisíc hrubého.

Za padesátitisícové platy začali ve firmě obratem pracovat i další manažeři, kteří sem většinou nastoupili těsně před úpadkem nebo už po jeho vyhlášení. Jen na mzdách měli Větrovec s druhým mužem podnik připravit za rok a půl, než byl podnik prodán, o více než 7,5 milionu korun.

Podobným způsobem se zvýšily náklady na služební cesty, ostrahu objektu nebo třeba na opravu plotu kolem podniku.

Peníze se podle policie rozhazovaly za zády věřitelského výboru. Celkovou škodu kriminalisté vyčíslili na 26,7 milionu, které se měly „rozkutálet“ od října 2000 do dubna 2002, správce měl pak podnik do června 2004 poškodit o dalších více než 6,5 milionu.

Obdobným způsobem jako v případě firmy Melbro pak měli oba muži poškodit i českolipský Autostar Velimex. Ten byl v konkurzu od května 2002 do konce dubna 2004. Škodu na podniku vyčíslili policisté na zhruba 4,5 milionu korun.

Větrovcovi, kterému za porušování povinností při správě cizího majetku hrozí až osmiletý trest, se protahování procesu v minulosti už jednou vyplatilo. V kauze konkurzního soudce Berky se na něj vztáhla prezidentská amnestie Václava Klause, kterou tehdejší hlava státu vyhlásila při odchodu z funkce s příchodem roku 2013.