Velké případy české kriminalistiky: Syna zabila, sebe nedokázala

V pátek večer 28. prosince roku 2007 přijela hlídka mosteckých strážníků na místo, kam zajíždí se železnou pravidelností. V polorozbořeném kravíně v Českých Zlatníkách nedaleko Mostu kontrolovala narkomany, bezdomovce a známé kriminální firmy, které se zde čas od času skrývají před zákonem. Pozornost strážníků upoutalo i zaparkované červené auto, ve kterém seděli muž a žena.

Za moment zjistili, že muž je devětačtyřicetiletý Pavel Grepl a že na sedadle spolujezdce sedí jeho družka, osmatřicetiletá Antonie Stašková. Žena byla v pátrání, protože před několika měsíci zmizela se svým synem, pětiletým Honzíkem. Odmítala ho vrátit jeho otci. Ve voze ale nebyli sami. Na zadním sedadle pod dekou leželo tělo dítěte. Bez známek života po dvou bodných ranách v hrudníku. Byl to hledaný Honzík.

Vraťme se ale na počátek celého hrůzného příběhu, který se začal odvíjet už 25. května 2007. Roman Rokos, otec malého Honzíka, přijíždí do Nejdku a veze Honzíka na víkend s matkou. Nemá ani tušení, že je to naposledy, co svého syna uvidí. Před pár dny mu ho totiž soud v Táboře svěřil do péče, ale s tím se Antonie Stašková nehodlá smířit. Raději synovi vezme život, než aby ho nechala nenáviděnému muži.

Označení krkavčí matka sedí na Staškovou dokonale. Žena si v mládí prošla peklem, když ji zneužíval otčím a nikdo jí to nevěřil. Vlastní matka ji vyhodila z domu, Stašková strávila část dětství v polepšovně. Notně pošramocená psychika se projevila v okamžiku, kdy si Stašková začala pořizovat děti se svými partnery. V roce 1989 si vzala Radka Staška a měla s ním první dítě.

Malý Radek zemřel za podivných okolností, když mu byl necelý rok. Lékaři úmrtí označili za nešťastnou náhodu. O rok později se Staškovým narodila dcera Soňa. Tu jim úřady odebraly po necelém roce. Stašková totiž svou dceru opakovaně bila. Už s novým partnerem má o další rok později Stašková syna Davida. Malému miminku je necelý měsíc, když opět záhadně umírá. Smrt novorozence opět nikdo nevyšetřuje.

V roce 2002 si bere Stašková Romana Rokose, manželům se krátce po svatbě narodí syn a tentokrát se Stašková snaží malého Honzíka vychovávat, jak to jen jde.

Hlavním důvodem však není láska mateřská, nýbrž láska k partnerovi. Po pěti letech to ale mezi manželi už dávno neklape a žena už nemá žádný důvod dávat Honzíkovi najevo jakoukoliv lásku.

Stašková se s Rokosem rozvede a začne žít se svým dlouholetým přítelem Pavlem Greplem. Honzík žije nejprve s matkou, ale už tehdy se o malého chlapce stará spíše Grepl, kterému Honzík říká strejdo a má ho moc rád. Jediným důvodem, proč chce Stašková syna pro sebe, je pravděpodobně fakt, že chce ublížit co nejvíc svému exmanželovi. Soud nakonec svěří dítě do péče otci, a to už Stašková nepřekousne.

Onoho 25. května se tedy rozhodne, že Honzíka už Romanu Rokosovi nevrátí. Je možné, že už tehdy se Staškové zrodil v hlavě plán na vraždu vlastního syna. Přesvědčit Pavla Grepla nečiní Staškové sebemenší problém. Je na ní naprosto závislý a udělá vše, co jí na očích vidí.

Společně naloží Honzíka do auta a odjedou pryč. Naposledy se ukážou na policejní stanici v Lázních Kynžvart 23. července. Den předtím se tam Roman Rokos domáhal navrácení svého syna. Stašková s Honzíkem policisty ujistí, že s chlapcem nehodlá odjet do zahraničí, a ti je nechají odejít.

V srpnu policie vyhlásí po Honzíkovi a jeho matce pátrání. Roman Rokos zatím svého syna hledá na vlastní pěst, jenže všechno hledání je marné. Stašková s Greplem jezdí po republice a přespávají v autě. Žena už má jasno, co udělá: zabije nejprve Honzíka a potom i sebe. Grepl má být jejím pomocníkem a snad i katem. K děsivému činu však ani jeden nemá zatím odvahu. Grepl dvakrát vykope jámu na odlehlém místě, která se má stát hrobem pro Staškovou a malého Honzíka. Dvakrát k děsivému činu nedojde.

V listopadu může policie možná ještě celé tragédii zabránit. Grepl se Staškovou totiž nemají peníze a od benzínek vždy odjíždějí bez placení. V podvečer 11. listopadu přijede na čerpací stanici v Těšeticích na Olomoucku červený Ford Escort. Řidič natankuje bezmála za dvanáct set korun a odjede bez placení. Přivolaní policisté prohlásí, že záznam z průmyslových kamer je nečitelný, a případ odloží. Na záběrech je přitom jasně vidět Pavel Grepl a poznávací značka, kterou mají policisté v pátrání. Možná by tento poznatek pomohl v pátrání a možná by mohl být Honzík naživu. To už se ale nikdy nedozvíme.

V prosinci začíná být situace Staškové s Greplem kritická. Ve středu 5. prosince policie vyhlašuje mimořádné pátrání po Honzíkovi Rokosovi. O čtyři dny později přijíždí dvojice na odlehlé místo v lese mezi obcemi Žďárek a Strážky na Ústecku. Grepl kope v promrzlé zemi třetí hrob. Stašková svého syna odvede k jámě. Následující rozhovor popsal ve své výpovědi Pavel Grepl. „Tady budeme spinkat,“ vysvětlí Stašková svému synovi. „Ale maminko, tady nejsou schody, jak budeme chodit nahoru?“ ptá se Honzík. „Chodit nahoru nebudeme, tady budeme spinkat,“ odvětí mu žena.

Nejprve se Honzíkovi pokusí vpíchnout vzduchovou bublinu do žíly pomocí injekční stříkačky. Grepl chlapce drží na klíně a uklidňuje ho. Když Stašková zjistí, že takto se jí chlapce usmrtit nepovede, dojde si do auta pro kuchyňský nůž, kterým si mazali máslo na chleba. Dvakrát chlapce bodne do hrudníku. Smrtelně raněný chlapec ale neumírá okamžitě, jak si Stašková s Greplem představovali. Grepl tedy Honzíka popadne do náručí a položí ho na zadní sedadlo auta. Malý chlapec ještě půl hodiny sípá a lapá po dechu v marné snaze zůstat naživu. Pak ho Grepl zadusí, aby se netrápil.

Dítě nakonec položí do hrobu a zasypou. Na vraždu odvahu našli, k plánované sebevraždě se ale nemají. Je otázkou, zda se Stašková opravdu chtěla zabít, vykopaný hrob je totiž příliš malý pro dvě osoby. „Nějak bych je tam poskládal,“ vypoví později u soudu Grepl. Oblíbené rčení, že vrah se vrací na místo činu, je spíše detektivním mýtem, na Staškovou s Greplem ale sedí. K hrobu přijedou za dva týdny a tělo znovu vykopou. Mají v plánu ho pohřbít u Nejdku na Karlovarsku, kde bydlí. Snad aby ho měli nablízku. K tomu už ale nedojde, protože 28. prosince je nalezne při náhodné kontrole policejní hlídka v Českých Zlatníkách.

Pohled na tři týdny staré mrtvé tělo malého chlapce otřásl i zkušenými policisty z ústecké mordparty. Že jde o vraždu, bylo vyšetřovatelům jasné okamžitě. Policisté ale stáli před těžším úkolem, museli zjistit, kdo z partnerské dvojice vraždil. „Zkoušelo se tak nějak po té lidské stránce, ať se to vysvětlí. Stašková se o tom ale nechtěla bavit, a pokud už se ke konci výslechu o tom začala bavit, tak to házela na Grepla,“ vzpomíná na první výslechy vyšetřovatelka Anita Akulenková.

Grepl opravdu při prvním výslechu uvedl, že chlapce bodl on. „Během vyšetřování však výpověď změnil a řekl, že bodná zranění Honzíkovi způsobila matka,“ říká vyšetřovatel František Galamba. Grepl rovněž s policisty spolupracoval. Přivedl je na místo, kde se vražda odehrála, a dopodrobna jim vše popsal. V tu chvíli Stašková věděla, že Grepl začal mluvit proti ní. Zúčastnila se rekonstrukce, kde se snažila popsat, jak Grepl vraždil, a přesvědčit policisty, že hlavním viníkem je on. To se jí však nepovedlo.

Psychiatři a soudní znalci nezjistili ani u jednoho žádnou duševní poruchu. Ani Grepl, ani Stašková však podle nich nejsou schopni většího citového prožívání. Stašková pak podle psycholožky Štěpánky Tůmové jednala se svým synem jako s předmětem a využívala ho ve sporu s Honzíkovým otcem. „Nenávist k Romanu Rokosovi převážila nad vše ostatní,“ uvedla znalkyně před Krajským soudem v Ústí nad Labem. Ten rozhodl rychle a jasně: Stašková byla odsouzena na 24 let a Grepl dostal dvacetiletý trest. Dostačující trest pro bezcitnou vražedkyni, jejíž život je spojen se smrtí tří dětí? Těžko říct. Z vězení má vyjít v roce 2032.