Článek
To osudné úterý byl den jako každý jiný. Zhruba o půl jedné oznámil Tomáš Vágner svým kolegům z hořické realitky, že má schůzku s jedním ze svých klientů a vyrazil služebním citroënem do malé vísky nedaleko Hradce Králové. Před odchodem poprosil ještě kolegyni, zda by mu mohla kolem třetí hodiny zavolat. „V době, kdy mu volala, už ale nebral telefon,“ vzpomíná na případ vyšetřovatelka Denisa Lopourová.
Že je něco opravdu v nepořádku, si kolegové uvědomili o pár chvil později, když do kanceláře volal další z klientů, se kterými se měl Tomáš sejít. Ani jemu mladý realitní makléř telefon nebral. Nastal večer a po Tomáši Vágnerovi jako by se slehla zem. Doma se neobjevil. „Moje sestra říkala, že se nikdy nestalo, aby jí Tomáš nezavolal, kam jede a kde bude,“ vzpomíná Tomášova teta Vladislava Wildová.
Rodina okamžitě nahlásila Tomášovo zmizení policii. „Oni tomu v první chvíli moc nevěřili. Říkali: mladý člověk, oni si někdy dělají, co chtějí,“ říká paní Vladislava. Jenže Tomášova matka si byla jistá, že se něco muselo stát.
V nalezené navigaci se skrýval další důkaz o Tomášově cestě.
Policisté nakonec pátrání vyhlásili a začali prověřovat veškeré, byť sebemenší stopy, které by jim mohly pomoci mladého muže najít. Podle poznámky v Tomášově diáři kriminalisté věděli, že mladík vyrazil na schůzku do Káranic, malé obce u Hradce Králové.
Klíčem bylo telefonní číslo
Netušili už ale, s kým se tam měl setkat. Vodítko poskytl papírek na Tomášově stole s telefonním číslem na jakéhosi pana Jamenského. Ten si před pár dny podal inzerát, že by rád prodal dům v Hradci Králové.
Jičínská kriminálka už Jamenského na tomto čísle vyzpovídala a on jim potvrdil, že chtěl prodat dům číslo popisné 120 v obci Káranice. Jenže se ukázalo, že takový dům v obci neexistuje a nikdo tam ani žádného pana Jamenského nezná.
Když chtěli kriminalisté kontaktovat prodejce domu znovu, telefon už byl nedostupný. Zatímco rodina se rozhodla Tomáše hledat i na vlastní pěst, policisté se zaměřili právě na podezřelé telefonní číslo.
Ukázalo se, že ve skutečnosti patří muži jménem Karel Bednář ze Žamberka. V den, kdy Tomáš zmizel, s ním z tohoto čísla Bednář prokazatelně několikrát hovořil. Policisté navíc překvapivě zjistili, že muž, se kterým Tomáš hovořil, by měl sedět za mřížemi...
Podvod oběť prokoukla hned
Bednář byl nepodmíněně odsouzen na tři a půl roku za podvod a daňové úniky a počátkem prosince měl nastoupit do vězení. To ale neudělal a od té doby po něm policie pátrala. Nyní byl podezřelým číslo jedna. Jenže policie neměla žádné vodítko, kterého by se mohla chytit.
Až o dva měsíce později, 25. února 2009, se vyšetřování konečně pohnulo. V Jungmannově ulici v Hradci Králové byl nalezen služební vůz Tomáše Vágnera. V červeném citroënu našli kriminalisté mladíkovy doklady a jeho notebook.
Kriminalisté kopají na místě, kam je po přiznání zavedl Karel Bednář. Brzy najdou Tomášovo tělo.
Kriminalisté teď alespoň přibližně věděli, kde by se mohl Bednář nacházet a jeho zadržení tak bylo už jen otázkou času. O pár dní později skončil třiapadesátiletý muž opravdu v poutech.
Policisté u něj nalezli nelegálně drženou zbraň a fotoaparát, který patřil Tomáši Vágnerovi. Byly v něm ještě fotky, které mladý muž vyfotil v den svého zmizení. Pod tíhou těchto důkazů Bednář pochopil, že nemá cenu zapírat a přiznal, že Tomáše Vágnera zastřelil. Kriminalistům pak podrobně popsal, co se onen osudný den odehrálo.
Bednář si dlouhodobě pronajímal dům v Chudeřicích, vesnici vzdálené od Káranic jen pár desítek metrů. Dostal se však do hluboké finanční krize a k tomu měl v prosinci nastoupit do vězení na několik let. Odsouzený podvodník se proto rozhodl opět si pořídit peníze nelegálním způsobem.
Střelil ho do zad
Věděl, že realitky většinou poskytnou vlastníkovi domu, který chce nemovitost prodat, zálohu ještě před prodejem. Proto si 11. prosince podal inzerát na prodej nemovitosti v okolí Hradce Králové. Na emailové adrese a telefonním čísle pak vystupoval pod smyšleným jménem Bohouš Jamenský.
Na inzerát mu odpověděl Tomáš Vágner a oba muži si sjednali schůzku v úterý šestnáctého v Káranicích. Bednář nakonec Vágnera dovedl do pronajatého domu v Chudeřicích. Předstíral, že je jeho majitelem a chtěl zálohu nejméně ve výši 100 000 korun. Tomáš se vyplacení peněz nebránil, chtěl ale vidět doklady od domu, které Bednář pochopitelně neměl.
Nelegálně držená zbraň, kterou Bednář vraždil.
„Označil ho jako podvodníka, vytáhl telefon a toto podvodné jednání chtěl oznámit na policii,“ popisuje momenty, které vraždě bezprostředně předcházely Denisa Lopourová. Hledaný Bednář toto nemohl dopustit. Mezi oběma muži došlo k potyčce a v jedné chvíli se Tomáš otočil k podvodníkovi zády. V ten moment Bednář vytáhl pistoli a makléře střelil do zad.
Ať se to nedozví z televize
Tomáše zakopal Bednář vedle skleníku na zahradě. Na počátku března pak policisty k tělu zavedl. V okamžiku, kdy se nález těla potvrdil, došlo vyšetřovatelce Denise Lopourové, že před vraty pozemku se tísní zástupci médií. S Tomášovou rodinou komunikovala den co den a nechtěla, aby se matka o smrti svého syna dozvěděla z večerních zpráv.
„Uvědomovali jsme si, že Tomášova maminka je doma sama. Sledovala vždy všechny zprávy, protože když se Tomáš ztratil, dávala výzvy do všech různých televizí,“ říká Lopourová.
Na případu Tomáše Vágnera popsala Denisa Lopourová pocity, které může pochopit jen málokdo. „Jedeš za maminkou a víš, že jí musíš říct, že její syn zemřel. Jsi na místě, vnímáš maminku, na jednu stranu jsi policajt a na druhou stranu jsi člověk. A tohle jsou ty věci, které kdo nezažil, tak nepochopí. Tohle jsou věci, které tě s těmi lidmi pojí,“ svěřuje se vyšetřovatelka.
Před soudem obrátil
Před soudem své přiznání Karel Bednář odvolal. K výpovědi byl prý donucen fyzickým nátlakem. „Napadli mě fyzicky a psychicky,“ stěžoval si Bednář. Vágnera prý zavraždili tři neznámí muži, kteří do domu přijeli. S jedním z nich, jakýmsi Zigim, se prý měl potkat ve vazbě.
Soud ale jeho tvrzení neuvěřil. Veškeré důkazy totiž byly proti Bednářovi. Ať už jde o výpis z telefonních hovorů, stopy povýstřelových zplodin či další prokazatelně smyšlené okolnosti Bednářovy verze událostí.
V červnu roku 2010 soud definitivně stvrdil rozsudek, který posílal Karla Bednáře na sedmnáct let za mříže. Pro zdrcenou rodinu bezproblémového mladého kluka to však byla pouze chabá útěcha. „Bednář sám má syna, přibližně ve stejném věku jako byl Tomáš. Já to vůbec nedokážu pochopit, ale člověku, který se skrývá před policií, protože měl sedět ve vězení, asi není svaté vůbec nic,“ říká se slzami v očích Tomášova teta.
„Dnešní doba je zvrácená. Nikdy nevíte, co vám člověk, který působí seriózně, může provést, a i z obyčejného podvodníka se může stát vrah,“ uzavírá celý tragický případ vyšetřovatelka Denisa Lopourová.