Článek
Žena dostala v roce 2013 darem od svého tehdejšího tchána 3/8 rodinného domu, kde tehdy s manželem a synem žila. Jenže o rok později se i se synem odstěhovala a začala opatrovnická válka. V ní se žena neštítila používat i podpásové údery.
Na adresu bývalého tchána, a hlavně exmanžela, začala útočit například žalobou na ochranu osobnosti, případně na bývalého manžela dávala udání na policii s tím, že se dopustil týrání a ohrožování zdraví jejich syna. Podobně se pak vyjadřovala i při jednání s Orgánem sociálně právní ochrany dítěte (OSPOD). Tvrdila také, že exmanžel a jeho otec mají násilnické sklony, dítě týrají a zanedbávají jeho hygienu.
Šlo o výkon práv excesivní, zjevně nepřiměřený, zlovolně motivovaný a hrubě překračující dobré mravy
V reakci na to podal tchán žalobu, v níž se domáhal vrácení daru. Městský soud v Brně i odvolací krajský soud žalobu uznaly jako důvodnou. Soud připomněl, že žena například svého exmanžela nepravdivě a hanlivě líčila jako alkoholika, kriminálníka, agresora, hlupáka, idiota či magora. „Zákonné podmínky pro vrácení daru jsou splněny,“ konstatovaly soudy.
Když pak neuspěla u Nejvyššího soudu, obrátila se ještě na Ústavní soud. Ve stížnosti tvrdila, že ve při o dítě uváděly negativní informace obě strany. „Považuje za nespravedlivé, že měla porušit dobré mravy proto, že opustila exmanžela a darovanou nemovitost z osobních důvodů a nemlčela o výchovné nezpůsobilosti exmanžela,“ stálo ve stížnosti s tím, že soudy prý nefér výpady exmanžela tolerovaly, zatímco její postup označily za taktiku.
ÚS: Nelze tolerovat vše
Senát se soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou sice uznal, že je nepřípustné, aby byl obdarovaný nějak limitován při prosazování vlastních práv pod hrozbou, že o dar přijde. To ale podle ústavních soudců neznamená, že lze všechno bezmezně tolerovat.
„Stěžovatelka svými výroky a svým kontinuálním jednáním porušila dobré mravy takovým způsobem, že to odůvodňuje vrácení daru. Soudy vysvětlily, že z její strany šlo o výkon práv excesivní, zjevně nepřiměřený, zlovolně motivovaný, a tak hrubě překračující dobré mravy,“ konstatovali ústavní soudci.
„Stěžovatelka sice může vnímat odvolání daru jako „trest“ za to, že se „jen“ bránila a uplatňovala svá práva, ale tak tomu objektivně není. Odvolání daru je důsledkem jejího excesivního jednání. Soudy jí nevyčítaly výkon jejích subjektivních práv, nýbrž způsob, kterým tak činila, včetně motivace s úmyslem škodit, tedy zlomyslnost,“ zakončil Ústavní soud.
