Článek
Žena dostala v roce 2013 darem od svého tehdejšího tchána 3/8 rodinného domu, kde tehdy s manželem a synem žila. Jenže o rok později se i se synem odstěhovala a začala opatrovnická válka. V ní se žena neštítila používat i podpásové údery.
Na adresu bývalého tchána, a hlavně exmanžela, začala útočit například žalobou na ochranu osobnosti, případně na bývalého manžela dávala udání na policii s tím, že se dopustil týrání a ohrožování zdraví jejich syna. Podobně se pak vyjadřovala i při jednání s Orgánem sociálně právní ochrany dítěte (OSPOD). Tvrdila také, že exmanžel a jeho otec mají násilnické sklony, dítě týrají a zanedbávají jeho hygienu.
Šlo o výkon práv excesivní, zjevně nepřiměřený, zlovolně motivovaný a hrubě překračující dobré mravy
V reakci na to podal tchán žalobu, v níž se domáhal vrácení daru. Městský soud v Brně i odvolací krajský soud žalobu uznaly jako důvodnou. Soud připomněl, že žena například svého exmanžela nepravdivě a hanlivě líčila jako alkoholika, kriminálníka, agresora, hlupáka, idiota či magora. „Zákonné podmínky pro vrácení daru jsou splněny,“ konstatovaly soudy.
Novinář měl platit tři miliony za reliéf Česka. Ústavní soud uznal, že je to příliš
Když pak neuspěla u Nejvyššího soudu, obrátila se ještě na Ústavní soud. Ve stížnosti tvrdila, že ve při o dítě uváděly negativní informace obě strany. „Považuje za nespravedlivé, že měla porušit dobré mravy proto, že opustila exmanžela a darovanou nemovitost z osobních důvodů a nemlčela o výchovné nezpůsobilosti exmanžela,“ stálo ve stížnosti s tím, že soudy prý nefér výpady exmanžela tolerovaly, zatímco její postup označily za taktiku.
ÚS: Nelze tolerovat vše
Senát se soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou sice uznal, že je nepřípustné, aby byl obdarovaný nějak limitován při prosazování vlastních práv pod hrozbou, že o dar přijde. To ale podle ústavních soudců neznamená, že lze všechno bezmezně tolerovat.
„Stěžovatelka svými výroky a svým kontinuálním jednáním porušila dobré mravy takovým způsobem, že to odůvodňuje vrácení daru. Soudy vysvětlily, že z její strany šlo o výkon práv excesivní, zjevně nepřiměřený, zlovolně motivovaný, a tak hrubě překračující dobré mravy,“ konstatovali ústavní soudci.
„Stěžovatelka sice může vnímat odvolání daru jako „trest“ za to, že se „jen“ bránila a uplatňovala svá práva, ale tak tomu objektivně není. Odvolání daru je důsledkem jejího excesivního jednání. Soudy jí nevyčítaly výkon jejích subjektivních práv, nýbrž způsob, kterým tak činila, včetně motivace s úmyslem škodit, tedy zlomyslnost,“ zakončil Ústavní soud.
Kvůli sporu o výpověď shodil u soudu starostu ze schodů, dostal podmínku
