V obraně zastřelil zloděje. Stále na to musí myslet

„Bylo to strašné. Zkazilo mi to veškerou radost ze života. Pořád na to musím myslet. Špatně spím. Bolí mě žaludek. Nikdy jsem nikomu nechtěl vzít život. Ale v ten okamžik jsem nemohl jednat jinak,“ líčil vyšetřovatelům pocity střelec. Do usnesení o odložení případu z minulého měsíce mělo Právo nyní možnost nahlédnout.

V dokumentu policisté detailně popisují, co se tehdy v bývalém drážním domku před střelbou odehrálo. I když jeho majitele neozbrojený vetřelec přímo nenapadl a po svém odhalení se chystal utéct, použití střelné zbraně k obraně vyhodnotili kriminalisté s ohledem na situaci jako přiměřené.

Do objektu stojícího na samotě mimo obec se vloupal 37letý recidivista Jaroslav V. kolem třetí ráno.

Přistavil si dřevěný špalek pod otevřené okénko, kterým se dostal do koupelny a následně do chodby, kde klíčem v zámku odemkl a otevřel vchodové dveře. Pak začal šmejdit dál po domě.

Když Jana B. vzbudil první šramot, myslel si, že na půdě zase řádí myši. Jak u něj postupně odeznívala rozespalost, zdálo se mu, že po domě někdo chodí. To už sáhl pod polštář pro pistoli a potmě se vydal za podezřelým zvukem z ložnice do kuchyně.

Tam proti světlejší zdi zaregistroval siluetu člověka, která se k němu najednou rychle přiblížila.

„Byla hrozně blízko. Lekl jsem se, couvl trochu dozadu a instinktivně od pasu vystřelil. Strašně jsem se bál, že mi půjde po pistoli a zabije mě a moji družku, která ještě spala. Nemohl jsem dopustit bližší kontakt, protože mám zdravotní problémy a nebyl bych schopen se ve fyzické potyčce ubránit,“ líčil Jan B. policistům dramatické okamžiky.

Podle jeho slov postava po výstřelu něco vyhrkla a začala se vzdalovat. „Vrátil jsem se pro baterku do ložnice a následně šel zpátky do kuchyně. Nikdo už tam nebyl. Tak jsem dokráčel ke vstupním dveřím a opatrně vykoukl ven. Měl jsem strach. V tu chvíli jsem nevěděl, jestli jsem někoho zasáhl.

Pak jsem zahlédl kousek od domu ležet na zemi člověka. Chroptěl a snažil se něco říct. Bál jsem se, že je útočníků víc, tak jsem na něho opakovaně křičel, jestli je sám,“ stojí dále ve výpovědi majitele domu.

Ke zraněnému muži se odvážil, až když se přesvědčil, že nemá komplice. Zavolal záchranku a až do jejího příjezdu se ho snažil oživit masáží srdce. Sám byl podle svých slov šokovaný, že muž vlezl do domu, když mu muselo být jasné, že je někdo doma. „Kouřilo se z komína, bylo tam zaparkované auto a na okně mám nálepku, že jsem ozbrojený,“ dodal Jan B.

Podle závěru kriminalistů musel Jaroslav V. po vniknutí do domu zjistit, že tam někdo je, když si zevnitř odemkl vchodové dveře a vytvořil si tím únikovou cestu.

„Majitel domu se jako obránce nacházel ve stresové a poměrně nevýhodné situaci, kdy se ve svém domě v noci setkal s neznámým člověkem, o jehož úmyslech neměl nejmenší ponětí. Za těchto okolností střelbou reagoval na nečekaný pohyb neznámé osoby, který zcela oprávněně považoval za začátek útoku proti sobě,“ konstatovali vyšetřovatelé.

Podle nich takové použití střelné zbraně k obraně proti osobě beze zbraně je třeba hodnotit jako přiměřené, a to zejména za situace, že na útočníka nebylo vidět a majitel domu nevěděl, zda dotyčný není ozbrojen.

„Z pohledu Jana B. je třeba vzít v úvahu i jeho zdravotní indispozice, které prakticky vylučují, aby se účinně bránil fyzickému napadení,“ upozornili dále policisté.

Při rozhodování o přiměřenosti obrany se vyšetřovatelé vypořádali i s tím, že Jan B. vetřelce trefil do zad, což mohlo vyvolat dojem, že už mu žádné nebezpečí nehrozilo. Vysvětlují to tím, že Jan B. sice zareagoval obrannou střelbou bezprostředně po kritickém pohybu Jaroslava V., ale s ohledem na reakční dobu došlo k samotnému výstřelu v době, kdy se Jaroslav V. prosmýkl kolem dveří a byl již k Janu B. zády.

Z výsledků pitvy zastřeleného muže policisté zjistili, že byl zfetovaný drogou, která je spojena s rizikem násilného a agresivního chování. V minulosti byl odsouzen mimo jiné i za vraždu.