V neschopence si chodil přivydělávat do skladu. Za podvod dostal bachař z Plzně podmínku

„Obžalovanému byl uložen trest odnětí svobody na 18 měsíců s podmíněným odkladem na dva roky. Zároveň musí vězeňské službě uhradit škodu ve výši 142 tisíc korun,“ informovala Novinky o zatím nepravomocném rozsudku mluvčí soudu Lucie Ženíšková.

Původně žalobce Helleho ještě podezíral, že zdravotní problémy simuloval, a neschopenku si tak nechal vystavit účelově. To se ale nakonec neprokázalo.

Podle spisu se jednalo o jeden měsíc v roce 2020 a dva měsíce v roce 2022. Za tu dobu Helle odpracoval ve skladu celkem 53 směn po 7,5 hodiny. Soud uzavřel, že obžalovaný nedodržel léčebný režim, a tudíž neměl nárok na vyplacení nemocenské. Zároveň také neměl souhlas k výkonu zaměstnání mimo vězeňskou službu.

Ve skladu pracoval dozorce jako brigádník přes agenturu. Tím zároveň porušil i služební zákon, podle něhož může vykonávat jinou výdělečnou činnost jen se souhlasem služebního funkcionáře. „Žádné takové svolení neměl,“ potvrdil šéf borské věznice Drahoslav Červinka.

Před soudem Helle přiznal, že ve skladu dělal načerno a bez vědomí svého zaměstnavatele. „Nežádal jsem o povolení, za to se stydím. Byla to chyba. Je ale veřejným tajemstvím, že tři čtvrtě kluků z věznice má vedlejšák, a ne všichni to mají povolené,“ prohlásil Helle. Odmítl však, že by nemoc simuloval.

„Kvůli výrůstkům na páteři mám problémy s bolestmi zad. V roce 2020 už přestaly zabírat tišicí prášky, tak jsem šel k lékaři a marodil s tím, protože jsem ve službě nebyl schopen adekvátně zasáhnout, kdyby se něco semlelo. Tím bych ohrozil bezpečnost věznice a svých kolegů,“ vypovídal dozorce.

Připustil, že v neschopence chodil pracovat do skladu. Jednalo se o osmihodinové směny, většinou noční. „Nedělal jsem žádnou fyzicky náročnou práci. Za šichtu jsem nachodil tak sedm až osm kilometrů. Aby to záda snesla, nadopoval jsem se tlumicími prášky. Tam to nikdo nekontroluje,“ pokračoval Helle.

Později prý začal trpět závratěmi s bušením srdce. „Dokonce jsem zkolaboval v práci. Nebylo to permanentní, ale jednalo se o jednorázové ataky, které trvaly jen omezenou dobu,“ podotkl.

„Lékař mi vystavil pracovní neschopnost a čekal jsem na odborná vyšetření. Nakonec mi neurolog diagnostikoval migrénu. Bolesti později odezněly a já jsem se mohl vrátit do služby,“ uzavřel dozorce.

Podle soudu nebylo prokázáno, že by zdravotní problémy uváděné obžalovaným neexistovaly. „Obě neschopnosti lékař vystavil na základě subjektivně vnímaných potíží obžalovaného, které ovšem nelze objektivním způsobem ověřit. Šlo o choroby, jako jsou závratě či malátnost, které nejsou nijak měřitelné,“ upozornil samosoudce Vladimír Žák.

V této souvislosti soudce poukázal na to, že obžalovaný nechodil pracovat do skladu každý den během neschopnosti. „Nemohu tak vyloučit, že ve dnech, ve kterých vykonával práci skladníka, se zrovna cítil lépe. A je to přece jen jiný druh práce než u vězeňské služby, kdy by překonání těchto stavů mohlo být rizikové,“ uzavřel Žák.