V místě vzniku požáru v Českém Švýcarsku vybuchla zábavní pyrotechnika, řekl hasič u soudu

U soudu v pátek poprvé veřejně zazněla informace, že u ohniska v první den požáru vybuchla zřejmě zábavní pyrotechnika. Soudu to popsal Jan Košík, v době požáru velitel dobrovolných hasičů z Hřenska, tedy jednotky, která dorazila na místo požáru jako první.

„Při průzkumu lokality něco vybuchlo, zřejmě zábavní pyrotechnika. A lehce mě to zranilo v obličeji,“ popsal Košík. „Mělo to efekt barevného výbuchu, proto usuzuji, že mohlo jít o běžně dostupnou zábavní pyrotechniku. Vybuchlo to v místě vzniku požáru. Ztratil jsem tam vysílačku, ve spáleništi jsme ji pak našli seškvařenou,“ popsal hasič v odpovědích na doplňující dotazy. Řekl také, že ze spisu k požáru ví, že se v lokalitě našly i další věci ze zábavní pyrotechniky.

Podle obžaloby měl ovšem požár způsobit dnes sedmatřicetiletý bývalý dobrovolný strážce parku Jiří Lobotka. Za obecné ohrožení a poškození cizí věci mu hrozí až 15 let vězení. Na místo činu měl Lobotka podle obžaloby dojít pěšky ze svého domova v Rumburku. Uprostřed noci tak musel ujít 34 kilometrů s plným batohem na zádech, protože na místo si měl donést čtyři litrové lahve lihu.

Soud vyslechl i velitele a také řídícího důstojníka profesionálních hasičů. Všichni se společně shodli, že požár vznikl ve složitém a těžko přístupném terénu. „Epicentrum bylo plné popadaných stromů, uschlých smrků. Bylo to jako prales. Ne jeden nebo dva popadané stromy, ale desítky,“ popsal Jan Košík. „Najít to nebylo složité, problém byl přístup pro hasičskou techniku. Jenom se tam dostat bylo obtížné, museli jsme si vyšlapat cestu. Normální člověk by na takové místo nešel,“ řekl doslova hasič.

Lobotka se policii k založení požáru přiznal, v té době byl ale hospitalizován v psychiatrické léčebně a své přiznání později vzal zpět a zdůvodnil ho svým tehdejším duševním stavem.

Řada dotazů soudce, státního zástupce i obhájce obžalovaného mířila na fakt, že hasiči na místě už v první den po dohodě s vedením národního parku rozhodli o tom, že ohniskem požáru se nebudou vůbec zabývat, nechají ho vyhořet a zasahovat budou pouze v okrajových částech, aby se požár dál nerozšiřoval.

„Byli bychom aktivnější, kdybychom věděli, že nebudou padat poškozené stromy. Nechtěli jsme tam lidi pustit, bylo to nebezpečné. Lidi byli přednější než les,“ uvedl tehdejší řídící důstojník profesionálních hasičů Miloslav Hanzák. „Za celou mou hasičskou kariéru si nepamatuji, že bychom někdy nechávali něco vyhořet, ale tady zasahovat prostě nebylo možné,“ dodal hasič.

Obhájce obžalovaného Vít Pavko pro ČTK uvedl, že má za to, že hasičský záchranný sbor i správa národního parku tímto rozhodnutím nezasahovat v epicentru zásadním způsobem pochybily. „Což se v rovině trestní vnímá jako spoluzavinění poškozeného. Pokud bude velká pochybnost o míře spoluzavinění, pak by to znamenalo, že nemá (obžalovaný) povinnost zaplatit škodu,“ řekl obhájce.

Hasiči během svých výpovědích připustili i některé jiné situace, které by šlo označit za pochybení. „Možná chybou bylo, když se povolal vrtulník, který nesl vybavení pro lezeckou skupinu, a trochu to tam rozdmýchal,“ zmínil Miloslav Hanzák, když odpovídal na dotaz, zda si je vědom nějakých pochybení.

Uvedl také, že hned po prvním dni došlo k selhání v komunikaci, když jedna část lesa nebyla přes noc vůbec hlídaná a právě tam došlo druhý den k velkému šíření požáru. „Domlouvali jsme se, že tam velitel zásahu nechá přes noc jednu jednotku. Její velitel ale druhý den řekl, že žádný pokyn nedostali,“ popsal dnes již bývalý hasič.