Článek
Zřejmě nejvíce informací se čekalo od Martina Gargoše, který byl v době pádu mostu u společnosti ODS – Dopravní stavby Ostrava (ODS – DSO), dnes Eurovia, vrchním stavbyvedoucím. Kromě Studénky měl pod sebou ještě stavby v Českém Těšíně a Bohumíně. „Jezdil jsem tam jednou týdně na kontrolní dny, poprvé jsem byl ve Studénce 22. května,“ uvedl Gargoš.
O nějakých technických závadách či problémech na stavbě nevěděl. Vzpomněl si ale na to, jak se 6. nebo 7. srpna dozvěděl, že se vzpříčila kolečka jeřábových vozíků. „Bylo mi ale řečeno, že se to spraví. Viděl jsem i fotky. Prý se to nadzvedne, vozíky se srovnají a závada bude odstraněna,“ popsal.
Gargoš přiznal, že o problémech se vzpříčenými vozíky stavební dozor či někoho jiného neinformoval. Na dotaz jednoho z obhájců, zda se někdy po tragédii bavil s dělníky, co tehdy ve Studénce pracovali, o příčinách pádu mostní konstrukce do kolejiště, odpověděl, že ano. Od jednoho ze zaměstnanců se měl navíc dozvědět, že něco zřejmě bylo s jeřábovou drahou. „Povídal, že Slováci, co tam pracovali, skákali po jeřábovkách. Jestli to chtěli narovnat, nevím,“ krčil rameny.
Dalšími pondělními svědky byl dispoziční výpravčí Českých drah Jaromír Závorka a náhodný kolemjdoucí Zdeněk Orlík. Závorka potvrdil, že nikdo ze stavby v osudný den nehlásil, že by se mělo něco dělat, a on proto nemusel informovat o každém průjezdu vlaku,
Orlík jel kolem stavby den před tragédií a zaslechl, jak někdo udílí pokyny dělníkům. „Říkal: Tak to nemůže zůstat, s tím se musí něco dělat. A ukazoval přitom na most,“ popsal s tím, že tvář toho muže si už nevybavuje. „Jsou to tři roky,“ omlouval se.
