Článek
Teplota se 20. března 2008 na Vysočině pohybovala nad bodem mrazu. Předpověď hlásila proměnlivé počasí s občasnými srážkami, které se budou střídat s modrou oblohou.
Krátce po desáté hodině dopoledne zasáhla sněhová přeháňka okolí 100. kilometru dálnice D1. Byl Zelený čtvrtek a po frekventované silnici v tu chvíli projížděly desítky aut a kamiónů.
První karambol přišel zanedlouho, dvě auta do sebe narazila na 100. kilometru ve směru na Prahu. Následovaly pak další srážky v husté vánici, ve které řidiči viděli jen na několik metrů. V obou směrech v těchto místech nakonec bouralo až 60 vozidel.
Další hromadná srážka se odehrála o šest kilometrů dál ve směru na Brno. Tam se střetlo až 30 aut. V okolí těchto větších ohnisek pak docházelo k dalším menším karambolům. Policie později uvedla, že kolize se týkaly úseku mezi 100. a 127. kilometrem.
„Když jsem byl na 102. kilometru ve směru na Prahu, uviděl jsem v protisměru nabouraný kamión, který byl opřený o středová svodidla. Auta od Prahy na Brno už pak před ním nestihla zabrzdit a zhruba 10 až 15 jich kolem toho kamiónu do sebe narazilo nebo skončilo v příkopu,“ popsal Právu po tragédii jeden ze svědků.
Tisíce lidí v koloně
Na dálnici okamžitě vyrazily desítky záchranářů a hasičů, kteří zjišťovali stav cestujících a začali je třídit podle plánu pro hromadná neštěstí, od vážnějšího zranění po lehké. Kromě sanitek vyrazily na pomoc také vrtulníky, třeba stroj z Brna však nemohl vzlétnout kvůli chumelenici.
O život nikdo naštěstí nepřišel, nejhůře na tom byli tři lidé, kteří letěli do nemocnice s těžkým zraněním. Dalších 27 lidí utrpělo převážně lehká zranění.
Po ošetření a odvezení zraněných přišla na řadu ta složitější část, se kterou se nejen záchranné složky musely vypořádat. Hromadná nehoda uvěznila v asi třicetikilometrové koloně tisíce lidí i aut. Nebyly to kolony pouze na dálnici, ale také na silnicích okolo. Zablokované byly cesty i v Jihlavě.
Později si svědci stěžovali, že policie nezajistila rychle odklon dopravy a cedule na dálnici dostatečně nevarovaly před nehodami. Následky karambolů odstraňovali jak hasiči, tak desítky aut odtahových společností. Dálnice byla uzavřená asi 17 hodin.
V následující hodinách a dnech se začalo spekulovat o příčinách a vinících. Ředitelství silnic a dálnic přišlo s tvrzením, že většina řidičů jela rychle. Hlavně s ohledem na to, že na silnici silně chumelilo a šoféři neměli téměř žádný rozhled. S tím se ztotožnila také policie, jako další příčinu uvedla nesprávný způsob jízdy.
„Spousta z nich i přes to špatné počasí a kluzkou, zasněženou vozovku jela určitě víc než stovkou. Nechápal jsem to. Podle mě za ty nehody nemohlo jen počasí, ale právě ti blázni na D1,“ vylíčil tehdy svědek nehody.
Vyšetřování největší hromadné nehody skončilo přibližně po měsíci. Policie zaevidovala celkem 93 nehod a 231 poškozených vozů, z toho dva autobusy, 98 nákladních aut a 131 osobních aut. Škoda byla vyčíslena na 28 miliónů korun.
Dostali pokutu
Většina viníků dostala pokutu, buď přímo na místě, nebo později od správního orgánu. V některých případech viníka policie neurčila a ve třech případech měla podezření na trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti. Jednoho konkrétního viníka policie určit nemohla, protože šlo spíš o sled menších nehod.
K soudu se nakonec podle dostupných informací dostal pouze jediný řidič, kterého žalobce vinil kvůli těžkému zranění řidiče posypového vozu – že nezastavil včas za kolonou a auta před ním po nárazu, který způsobil, řidiče posypového vozu zmáčkla mezi sebou.
Muž u soudu vypověděl, že si kolony všiml ve chvíli, kdy byl od ní asi 200 metrů, a když zjistil, že auto neubrzdí, rozhodl se zastavit o nákladní auto v koloně. „Kdybych jen tušil, že je před ním člověk, určitě bych to neudělal," konstatoval.
Soud jej nakonec uznal vinným, ale upustil od potrestání, protože šlo o bezúhonného člověka, který svého jednání litoval.