Článek
K incidentu mělo dojít ve věznici Valdice. Pro vězně si tam mělo přijít šest členů vězeňské služby s tím, aby společně šli na oddělení prevence a stížností. Protože byl vězeň zesláblý po hladovce a bylo mu zle, upadl na zem. Nato jej podle jeho tvrzení čtyři dozorci napadli, jeden ho bil do oblasti stehna a lýtka pravé nohy, ostatní tři ho kopali do celého těla. Pak jej prý s nasazenými pouty odvedli na ošetření, kde jej dva dozorci prý ještě shodili ze schodů.
Případ šetřila GIBS, ale odložila ho. Vězeň neuspěl ani se svou stížností u státního zastupitelství, žalobci vyhodnotili jeho výpověď jako lživou, pravděpodobně vymyšlenou s úmyslem dosáhnout přemístění do jiné věznice. Jejich názor potvrdilo i vrchní státní zastupitelství, naopak tehdejší ombudsmanka Anna Šabatová neúspěšně poukazovala na rozdíly v lékařských zprávách z Valdic a pak z brněnské věznice.
Rozdíly v lékařských zprávách
Vězeň se nakonec obrátil až na Ústavní soud a uspěl. Podle senátu totiž vznesl takzvané hájitelné tvrzení, že byl podroben špatnému zacházení, proto státu vznikla povinnost provést účinné vyšetřování.
„Orgány zabývající se stížností stěžovatele na násilné jednání příslušníků vězeňské služby měly prověřit průkaznost lékařských zpráv před tím, než rozhodly o nezahájení jejich trestního stíhání, což neučinily. Rozhodly na základě diametrálně odlišných lékařských zpráv, kdy rozdíly v lékařských zprávách nebyly náležitě odstraněny či vysvětleny ani vypracovaným znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství,“ konstatoval soudce Šámal s tím, že GIBS tak musí případ znovu otevřít a řádně prověřit.