Ústavní soud řeší kauzu rozdělování přísedících u krajského soudu

Bylo to první veřejné jednání ÚS po třech letech, sněmovna byla téměř zaplněná. V justici jde o sledovaný případ. Někdejší praxe krajského soudu totiž letos vyvolala pochybnosti o dodržení práva na zákonného soudce. ÚS po více než dvou hodinách odročil vyhlášení nálezu na neurčito. Musí se seznámit s mnoha listinami.

Předseda senátu Vojtěch Šimíček zdůraznil, že ÚS chce řešit kauzu pisatele ústavní stížnosti, a nikoliv tehdejší postup krajského soudu obecně. "ÚS se nebude situovat do role potenciálního kárného žalobce nebo vyšetřovací komise, do role jakéhosi pranýře, který by měl několik let zpětně prověřovat celkovou praxi Krajského soudu v Brně, která se přímo netýká kauzy, kterou dnes budeme řešit," řekl Šimíček.

I proto ÚS zamítl návrhy na provedení některých důkazů, které považoval za nadbytečné. Račok však poté předal senátu několik dalších fasciklů dokumentujících praxi krajského soudu. "Netvrdím, že obsazení senátu bylo účelové, že se jednalo o akt libovůle namířený osobně proti mému klientovi. Bylo to výsledkem systémového selhání Krajského soudu v Brně v roce 2012 při přidělování přísedících, a může se tedy týkat i dalších věcí," řekl Račok.

Nakonec zpochybnil nejen zákonnost jmenování přísedících, ale i to, že spis dostala soudkyně Jaroslava Bartošová. Systém byl prý zcela chaotický.

Smejkalovou kauzou se krajský soud začal zabývat v roce 2012. Tehdy měl soud u rozvrhu práce jen dva seznamy přísedících pro trestní senáty – jeden, s mnoha desítkami jmen, pro Brno a Jihlavu, druhý pro Zlín. Od letoška už jsou přísedící rozepsáni přímo do jednotlivých senátů, a to právě kvůli tomu, aby bylo přidělování transparentnější a předvídatelnější.

Bartošová ve středu zdůraznila, že měla v senátu dlouhodobě asi 15 přísedících, byť jejich jména nebyla ani v rozvrhu práce, ani v jeho příloze, ale jen interním výkazu. Račok jej označil za "kabinetní neveřejný subseznam". Bartošová se podle svých slov snažila o rovnoměrné vytížení přísedících v senátu. "Snažila jsem se řídit je jako tým," uvedla Bartošová.

Zohledňovala jejich pracovní povinnosti, osobní a rodinné poměry. Pokud by ÚS stížnosti vyhověl, mohlo by se to stát argumentem obhajoby i v dalších trestních kauzách, které v minulosti řešil nebo dosud řeší krajský soud.

Nejvyšší soud ve Smejkalově kauze v minulosti konstatoval, že rozvrh práce pro rok 2012 nesplňoval požadavky zákona o soudech a soudcích, a to právě kvůli absenci transparentních pravidel rozdělování přísedících. Zároveň ale tehdy uvedl, že krajský soud zjevně měl vnitřní systém, ačkoliv nebyl v rozvrhu práce vyjádřen, a že jmenování přísedících nebylo aktem libovůle.