Článek
Soudkyně Městského soudu v Brně Ladislava Stará předběžným opatřením v květnu 2012 určila, že dívenka může svého otce vidět jednou za dva týdny na čtyři hodiny s tím, že s ohledem na útlý věk není v jejím zájmu pravidelně cestovat za otcem.
Po čtyřech letech pak soudkyně rozhodla, že dceru může otec vidět ve stejné frekvenci na devět hodin. Širší styk nepřipustila s tím, že tehdy už pětileté děvče není zvyklé být s otcem přes noc. Takový verdikt pak potvrdil i Krajský soud v Brně.
„Je to nespravedlivé“
Otec se proto obrátil na ÚS. Případ dostala na stůl jako soudce zpravodaj Kateřina Šimáčková, která nenechala na postupu brněnských opatrovnických soudů nit suchou.
„Ústavní soud považuje za nepřípustné, aby ze situace, kdy rodič s dítětem doposud sdílel společnou domácnost, se rozsah styku snížil na čtyři hodiny jednou za čtrnáct dní. Takové drastické omezení styku by muselo být odůvodněno velmi závažnými důvody,“ konstatovala Šimáčková. Podle ní takovým důvodem nemůže být útlý věk dítěte, protože i otcové jsou schopni se plnohodnotně starat o kojence, natož o roční dítě.
Že dcera není zvyklá být s otcem přes noc, je důsledkem protiprávního jednání matky a důsledkem rozhodnutí obecných soudů
ÚS upozornil, že ani vzdálenost mezi rodiči není důvodem k omezení styků, a hlavně zdůraznil, že to byla matka, která s dítětem opustila domácnost.
Takové jednání je podle verdiktu protiprávní, neboť určení bydliště dítěte je součástí rodičovské odpovědnosti, kterou sdílejí oba rodiče, a jeden tak nemůže změnit bydliště dítěte proti vůli druhého.
„Je tedy nespravedlivé, aby matka fakticky profitovala z toho, že dítě protiprávně odvezla do 200 km vzdáleného místa,“ zdůraznili soudci.
Soudy musí postupovat rychle
Šimáčková konstatovala, že v případě jednání o osudu dětí mají soudy postupovat co nejrychleji, a ne aby bylo 4,5 roku v platnosti předběžné opatření. Takto totiž hrozí, že se vážně naruší vztah mezi rodičem a dítětem. Takový postup městského soudu je podle ÚS o to méně pochopitelný, když sám konstatoval, že dcera byla na otce zvyklá, a ani znalecké posudky neuvedly žádné vážné důvody, proč by mělo dojít k omezení styku dcery s otcem. Argumentaci kruhem, ke které soudy přistoupily, když otci neumožnily být více s dcerou, natož přes noc, a pak mu určily velmi omezenou možnost setkávání s poukazem na to, že dítě u něj není zvyklé přespávat, také ÚS podrobil ostré kritice.
Ani jsem jí nemohl předat dárky k Vánocům
„Že dcera není zvyklá být s otcem přes noc, je důsledkem protiprávního jednání matky a důsledkem rozhodnutí obecných soudů, které vydaly předběžné opatření s velmi restriktivním stykem a nechaly jej v platnosti po dobu čtyř a půl roku,“ kritizovala Šimáčková.
Podle ÚS naopak velká vzdálenost mezi bydlišti rodičů svědčí pro široký styk, aby si otec mohl dceru odvézt k sobě, kde má odpovídající zázemí a kde se dcera bude moci stýkat i s dalšími příbuznými. Nehledě na to, že předávání dítěte by se mělo uskutečňovat v místě původního bydliště, tedy v Praze.
Matka je lékařka
ÚS ale nakonec přes veškerou kritiku, kterou mířil na brněnský městský a krajský soud, otci v jeho stížnosti nevyhověl a rozsudky nezrušil.
„A to pouze z toho důvodu, že pokud by napadené rozhodnutí soudu zrušil, jeho styk s dcerou by nebyl upraven žádným soudním rozhodnutím, a paradoxně by tedy ještě více zasáhl do jeho základních práv,“ přiznali soudci. Otci ale doporučili, aby podal k soudu nový návrh na úpravu styku.
„Ačkoli jsem nezmeškal za celé roky jedinou příležitost být s dcerkou, často se stalo, že ‚onemocněla‘ těsně, i jen několik hodin před setkáním. Ani jsem jí nemohl předat dárky k Vánocům. Matka mé dcery je lékařkou ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně, a tak mám dojem, že je pro ni snadné si opatřit jakékoli potvrzení,“ postěžoval si otec.