ÚS vrátil případ přepadení klenotnictví v Uherském Hradišti na začátek

K přepadení došlo v roce 2015. Pachatelé vyzbrojení pistolí a páčidlem přijeli k obchodu na motorce a vtrhli do zlatnictví, kde pobrali šperky za více než milion korun. Útěk z místa činu jim ale zkomplikovali dva náhodní kolemjdoucí, kteří ovšem za svou odvahu zaplatili těžkými zraněními.

Jeden ze svědků byl střelen do nohy a druhý utrpěl poranění očí rozbitým sklem z dveří od prodejny. Lupiči nakonec na místě nechali tašku se šperky, šroubovák a páčidlo a odjeli na motocyklu.

Justice za pachatele útoku označila Miloše Zezulu a Martina Skalického, kteří si za ozbrojené přepadení odpykávají osm a pět let ve vězení. Verdikt stál především na pachových stopách z místa činu, což oba muži napadli v ústavní stížnosti s tím, že další nepřímé důkazy netvoří požadovaný řetězec potřebný k odsouzení.

Podle soudce Šámala je potřeba zdůraznit, že důkazy musí pachatele jednoznačně a bez pochyb usvědčovat. „Nedodržení zásady presumpce neviny nemá za následek pouze to, že by nevinní lidé byli odsouzeni, ale i to, že skuteční pachatelé by nebyli potrestáni, což by ohrožovalo společnost. Nelze než vyžadovat nejvyšší standard při rozhodování o vině a při nedosažení tohoto standardu je nutné shledat obviněného nevinným, jakkoli pravděpodobná se jeho vina může zdát,“ prohlásil Šámal.

„Pachové stopy byly stěžejním a fakticky jediným důkazem o vině, neboť nikdo ze svědků stěžovatele jako pachatele nedokázal identifikovat. Všichni svědci popsali pachatele velmi obecně s tím, že jeden byl vyšší a druhý nižší. Žádným způsobem však ani jednoho z pachatelů svědci nepopsali takovými individualizujícími znaky, z nichž by bylo možné dovodit, že jde konkrétně o stěžovatele,“ upozornil Šámal s tím, že závěr o vině obou mužů tak není dostatečně podložen.

Případ se tak vrací ke zlínskému soudu, na němž bude, aby buď provedl další důkazy, které už vinu jednoznačně prokážou, nebo aby při přetrvávajících pochybnostech dvojici osvobodil.