Článek
Za obecné ohrožení z nedbalosti se před soudem zodpovídají výpravčí železniční stanice Horažďovice Ladislav Vlasák a signalista Antonín Špídl. Podle spisu Špídl v důsledku špatné komunikace s Vlasákem přehodil výhybku dříve, než po ni stačila projet celá souprava, přičemž poslední dva vagóny vjely na vedlejší kolej, kde stál v protisměru druhý vlak čekající na povolení k vjezdu do stanice.
Stížnost obdržel ÚS loni v březnu. „Rozhodnutí o jejím odmítnutí jsem dostal minulý týden a hlavní líčení tak může pokračovat,“ uvedl klatovský soudce Jan Kasal.
Podle zjištění Práva se ÚS otázkou možné podjatosti žalobkyně vůbec nezabýval. V odůvodnění napsal, že stěžovatelé se měli domoci nápravy jimi tvrzených procesních vad v rámci probíhajícího řízení před soudem, což neučinili a nevyčerpali tím všechny procesní prostředky, které měli k ochraně svých práv k dispozici.
Obvinění namítali, že státní zástupkyni nelze považovat za její poměr k věci za nestrannou a měla by být tudíž z případu vyloučena. Upozorňovali především na to, že pokud by se prokázalo, že za nehodou stála systémová chyba, například v podobě neúplného a nesprávného staničního řádu, došlo by k ohrožení postavení jejího manžela v zaměstnání.
Sama žalobkyně tuto konstrukci odmítla. „Manžel není na věci nijak pracovně zainteresován. Nepodílí se a nikdy ani nepodílel na tvorbě vnitřních předpisů. Výsledek trestního řízení se tak nijak nemůže promítnout do jeho pracovního vztahu k SŽDC,“ stojí ve vyjádření státní zástupkyně.
Oba obžalovaní před soudem odmítli vypovídat. Podle vyšetřovatelů signalista přestavěl výhybku bez jednoznačného pokynu výpravčího. V té době nefungovala automatika na přestavění výhybky a signalista ji ovládal ručně z několik stovek metrů vzdáleného stavědla, ze kterého na ni neviděl.
„S ohledem na vzdálenost výhybky od jeho stanoviště a dobu, jež uplynula od chvíle, kdy okolo jeho stanoviště projel vlak, do chvíle přijetí pokynu k přestavění výhybky, si nemohl být jist, že vlak výhybku skutečně všemi svými vagóny opustil,“ uvádí ve zprávě Drážní inspekce, z jejíchž závěrů vycházela policie.
Výpravčí měl pochybit tím, že se nepřesvědčil o volnosti vlakové cesty a signalistovi udílel nejednoznačné pokyny. Ty musí být v dopravní službě srozumitelné, aby bylo vyloučeno jakékoli nedorozumění a nebyla ohrožena bezpečnost provozu na železniční trati.
Podle zachycené telefonické komunikace obou aktérů signalista řekl: „Ale jo, jdu to přehodit, jo?“ Na to výpravčí reagoval: „No.“
„Z kontextu dopravní situace je zřejmé, že signalista žádal výpravčího o souhlas k přestavění výhybky, na kterou ze svého stavědla neviděl. Výpravčího odpověď byla neurčitá, ale signalista ji pochopil jako pokyn k přestavění výhybky,“ reagovali na tento dialog vyšetřovatelé.