Článek
Fyzické i psychické týrání se odehrávalo v letech 2008 až 2018 v hospodářství, které obýval muž se svou vlastní dcerou a s manželkou a jejími dětmi. Skončilo až ženiným odchodem ze společné domácnosti. Muž podle verdiktu ostatní členy rodiny bil, urážel, omezoval či nepřiměřeně zatěžoval fyzickou prací, za což dostal tři roky vězení.
Muž ženu urážel a kontroloval ji, nutil ji tvrdě pracovat i v pokročilém stupni těhotenství. „Po porodu, kdy měla vývod moči bokem, ji bezdůvodně nebo z malicherných příčin bil údery dlaní i pěstí do obličeje a jiných částí těla, škrtil ji, trhal jí vlasy, plival po ní, jednou po ní hodil kovovou tyčku. Vytrhl jí hadičku vývodu moči, až krvácela a měla horečku, vynucoval si na ní pohlavní styk proti její vůli,“ stálo v popisu tyranova řádění.
Po dětech vyžadoval těžkou práci neúměrnou jejich věku, a to dlouho do večera
„Děti omezoval v jídle, ve sledování televize, v přístupu k teplé vodě a osvětlení, nutil je před odchodem do školy k těžké fyzické práci, takže se často nestihly nasnídat, po příchodu ze školy je nutil pracovat v hospodářství za každého počasí, i když jim nebylo dobře, vyžadoval po nich těžkou práci neúměrnou jejich věku, a to dlouho do večera, přičemž práci mohly ukončit jen s jeho souhlasem, takže neměly čas na přípravu do školy ani volný čas pro sebe, kamarády a své zájmy, v případě nespokojenosti s jejich prací je slovně i fyzicky napadal,“ pokračoval popis k trápení dětí.
Senát Ústavního soudu se soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou upozornil, že oběti vůbec nevěděly o podaném dovolání k Nejvyššímu soudu, takže následné rozhodnutí pro ně bylo zcela překvapivé. Nároky poškozených tak zůstaly viset v pomyslném vzduchoprázdnu, protože muž byl sice odsouzen, ale o satisfakci nebylo rozhodnuto a trestní soud poškozené ani neodkázal do civilního řízení.
„Jednou z ústavních zásad práva na soudní ochranu je přitom právě předvídatelnost soudního rozhodnutí a zákaz vydání překvapivého rozhodnutí. O překvapivé rozhodnutí jde v případě, kdy nedostanou účastníci řízení příležitost vyjádřit se k odlišnému právnímu hodnocení. Účastníkům řízení má být totiž zřejmé, co je pro řešení věci důležité, ať jde o otázky skutkové, či právní,“ vysvětlil Jirsa. Případ se tak vrací zpět k Nejvyššímu soudu.