Ukrajinci už válečné zločiny téměř nehlásí

Zatímco v prvních měsících od začátku předloňské únorové invaze ruských vojsk na ukrajinské území se do ČR dostaly desetitisíce uprchlíků, kteří pak hlásili českým orgánům válečné zločiny, jimiž byli svědky či dokonce oběťmi, teď už se nic takového neděje.

„Ve větší míře byla svědectví poskytována po započetí agrese Ruské federace vůči Ukrajině. V současnosti je tento počet nepatrný,“ sdělil tento týden Novinkám žalobce Martin Bílý z Vrchního státního zastupitelství v Praze, který má prověřování těchto skutků na starosti.

„Oznamování těch případů prakticky skončilo. V posledních týdnech už se neobjevilo nic nového,“ doplnil informace Bílého důvěryhodný justiční zdroj seznámený s aktuální situací.

Svědectví o možných válečných zločinech podle Bílého směřovala v naprosté většině proti ruským vojenským jednotkám a nejčastěji se týkala použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje.

„Nicméně byly získány poznatky i k podezření na válečnou krutost,“ přiblížil Bílý. Trestní řízení související se zločiny na Ukrajině vede v ČR speciální policejní útvar Národní centrála proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě (NCTEKK), který spolupracuje i s ukrajinskými bezpečnostními složkami. Jak přesně, to prý nelze sdělit.

Kolik případů řeší, to žalobce rovněž neuvedl. Šéfka Vrchního státního zastupitelství v Praze Lenka Bradáčová už loni v červnu hovořila pro Novinky o zhruba 3500 incidentech, které čeští vyšetřovatelé a žalobci od příchozích Ukrajinců zaznamenali. Z toho hned 700 se týkalo útoků na významné civilní objekty – nemocnice, sociální ústavy, školy.

„Je nutno upozornit na to, že nikoliv každé podezření na válečný zločin je skutečně válečným zločinem tak, jak jej definuje mezinárodní humanitární právo,“ poznamenal ale v této souvislosti Bílý s tím, že navíc ověřování nahlášených případů je složité už jen proto, že se možný zločin odehrál v jiném státě, a navíc na místech, kde válečný konflikt nadále probíhá.

Sami Ukrajinci, respektive jejich státní zástupci, vyčíslili letos v únoru při dvouletém výročí začátku invaze počet zaznamenaných případů válečných zločinů spáchaných ruskými vojáky na více než 120 tisíc.

Co se týká posbíraných důkazů o možných válečných zločinech, Bílý nastínil, že v převážné většině se jednalo o svědecké výpovědi, kterých byly nižší desítky. Ať už od přímých svědků událostí, nebo šlo o zprostředkovaná svědectví.

Autentických elektronických důkazů typu nahrávek z kamer či mobilů, které by přímo zachycovaly podezření na možné protiprávní jednání, je znatelně méně. Důvodem je podle žalobce mimo jiné skutečnost, že v okamžiku, kdy se měly například letecké útoky či palba odehrát, lidé se z obavy o své životy a bezpečí ukryli a neměli tedy čas něco nahrávat, maximálně pak už jen následky náletů apod.

„Rovněž tak je třeba zmínit, že pokud tyto osoby byly na území, která jsou či byla okupována Ruskou federací, a později se dostaly na neokupovaná území Ukrajiny či do dalších států Evropy, tak veškerá data v mobilních telefonech z bezpečnostních důvodů zpravidla mazaly, když přecházely ruské kontrolní posty,“ uvedl další z důvodů chybějících záznamů státní zástupce.

Z případů možných válečných zločinů, které kvůli válce na Ukrajině řeší česká policie a vrchní žalobci, se už jeden dostal až k soudu. Netýkal se však ani ruského či ukrajinského vojáka, nýbrž Čecha.

„V rámci trestního řízení byl získám poznatek na podezření z trestného činu plenění v prostoru válečných operací, kterého se měl dopustit český občan. Trestní řízení vyústilo v zahájení trestního stíhání,“ sdělil Bílý.

Připomněl tak kauzu bývalého českého vojáka Filipa Simana (27), kterému v srpnu uložil pražský městský soud zatím nepravomocně sedm let vězení za plenění na Ukrajině. Muž podle obžaloby zhruba tři týdny po začátku ruské invaze odjel do Kyjeva, kde vstoupil do jednotky Karpatská Sič (dobrovolnického ozbrojeného batalionu podřízeného ukrajinské armádě). Tam prodělal základní výcvik, byl vyzbrojen a se skupinou dalších 11 dobrovolníků, kterým velel, vyrazil do Irpině a Buči, kde měli hlídkovat. Siman ovšem podle spisu obíral padlé vojáky i mrtvé civilní obyvatele. Měl si přijít například na barety speciálních jednotek, šperky, peníze, sluneční brýle, zbraně či investiční slitky z drahých kovů. Usvědčily ho videozáznamy, které přitom sám pořídil, ale i výpovědi svědků, kteří ho viděli rabovat.