Článek
Jakub ochrnul a i po měsíci intenzivní léčby a rehabilitací je pravá polovina jeho těla stále téměř nepohyblivá. O děsivém zážitku mu nedělá problém hovořit a z lůžka říká: „Ničeho nelituji, šel bych do toho znovu“.
Osudnou noc z 10. na 11. května se Jakub, který prý nestojí o plné jméno v novinách, stejně jako o zveřejnění fotografie, chystal se dvěma kamarády odjet ze Strakonic domů. „Stáli jsme na parkovišti, kouřili, povídali, když najednou z nedalekého podniku vyšli dva skinheadi. Hajlovali, provolávali ty jejich hesla. Zakřičel jsem na ně, ať jsou zticha, oni na mě taky něco křičeli, tak jsem se sebral a rozběhl se k nim,“ vzpomíná Jakub na rozhodnutí, které zřejmě ovlivní jeho celý budoucí život.
„Doběhl jsem k nim a řekl jsem jim, proč to řvou. Došlo k nějaké strkanici, jednoho skina jsem shodil na zem, ale to už u mě stál i můj kamarád a zdálo se, že bude klid, už jsme jen tak mezi sebou debatovali,“ vypráví Jakub, povoláním strojař. Když už se zdálo, že celá věc bude urovnaná, stalo se něco, co nikdo nečekal.
Útočníci utekli
„Vypadalo to, že půjdeme zpátky k autu, kde si řekneme – no to jsou ale volové. Jenže zničehonic jsem ležel na zemi. Jeden z těch skinů mě bodnul do krku. I když už jsem ležel, tak po mně s tou dýkou pořád šel,“ říká Jakub, kterého možná před smrtí zachránil jeho kamarád, který rychle přispěchal na pomoc a zákeřného skina odzbrojil. Oba útočníci se poté zalekli a dali se na útěk
„Vůbec jsem v tu chvíli nechápal, co se stalo. Tekla mi krev z krku, cítil jsem, že mám ruce a nohy nahoře, ale když jsem se podíval nahoru, nic tam nebylo. Pak jsem zjistil, že mi ruka bezvládně leží u těla. Nemohl jsem se pohnout, to nebyl dobrý pocit,“ líčí Jakub první okamžiky po útoku, kdy mu došlo, že se stalo něco vážného.
„Přijela záchranka, měl jsem ale namále, protože jsem ztratil víc než tři litry krve, museli mě oživovat. Převezli mě do Českých Budějovic, kde mě okamžitě operovali. Pak mě vrtulníkem transportovali sem do Brna,“ popisuje Jakub anabázi.
Přestože by si asi hodně lidí v jeho situaci své rozhodnutí skiny napomenout vyčítalo, Jakub se podobnými úvahami netrápí. „Nevracím se k tomu zpátky, stejně už s tím člověk nic nenadělá. Udělal bych to znovu, kdybych nevěděl, jak to skončí. Jsou prostě věci, které mě dokážou vyloženě vytočit, a to jejich hajlování a rasistické výkřiky mezi ně patří. Když jsem se k nim rozběhl, počítal jsem s tím, že může dojít k nějaké šarvátce, ale tohle jsem opravdu nečekal. Myslel jsem, že bude nanejvýš nějaká klasická rvačka a ne že mě budou chtít zabít.“