Údajný vrah taxikářů se usvědčuje sám v odposleších z cely

Vyplývá to z písemného odůvodnění rozsudku pražského městského soudu z loňského 20. prosince, které nyní redakce získala podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Předsedkyně soudního senátu Veronika Čeplová v rozsudku zmiňuje odposlechy jako jeden z celé řady nepřímých důkazů svědčících prý jednoznačně o Virgulákově vině. V textu soudkyně konstatuje, že Virgulák spoluvězňům řekl věci, o kterých se nemohl dozvědět z médií či od policie.

Mimo jiné například v cele plzeňské věznice Bory popsal, jak vypadal druhý ze zastřelených taxikářů, jehož peněženku pak policie našla u Virguláka pár hodin po vraždě při náhodném zatčení v jednom pražském supermarketu.

„On je šedivej, víš, že si pamatuju tu šedivou fotku, tady má peněženku, hop? A občanka, nebo co to bylo, tam byla fotka toho šedivýho...“ řekl Virgulák v odposlechu.

Jenže soud v rozsudku připomíná, že ve zmíněné peněžence chyběl jak občanský průkaz, tak jakýkoli jiný osobní doklad zemřelého a nebyla tam ani žádná jeho fotografie.

„Proto obžalovaný nemohl ze žádného materiálu vědět, jakou barvu vlasů poškozený měl,“ upozornila Čeplová.

Přestože prý Virgulák i před ostatními vězni zastřelení taxikářů popíral, řešil s nimi možné stopy směřující k němu.

„Tak jsem si myslel, že z tý peněženky mám na sobě střelnej prach,“ poznamenal v odposlechu obžalovaný.

Soudkyně na to v rozsudku reagovala otázkou, jak mohl vědět, že má na sobě střelný prach z vražd, pokud by sám nebyl na místě činu.

Pachových stop, které nakonec soud označil jako stěžejní důkaz proti Virgulákovi, se prý tento dvacetkrát soudně trestaný a drogově závislý muž ostatně obával i v dalších debatách za mřížemi, například loni v lednu.

„Víš, jako na hadrech našlejch z mrtvoly. To ten pes v životě nemůže vyčuchat, ne? I kdybych tam jako u toho byl, rozumíš, kdybych tam tu pachovku nechal, to nemůže vyčuchat,“ mínil Virgulák.

A soudkyně z tohoto jeho tvrzení vydedukovala jednoznačný závěr: „Jestliže obžalovaný věděl jistě, že na místě trestného činu nebyl, pak je otázkou, proč se vůbec obává, že by tam mohl zanechat svoji pachovou stopu.“

Poté zmínila z odposlechu i další podle ní zásadní informaci, a to fakt, že Virgulák i přes původní popření potvrdil, že měl v minulosti střelnou zbraň. Ba co víc, sám ji prý přirovnal k té, s níž pachatel všechny tři řidiče zastřelil.

„Já jsem se ještě přiznal ke zbrani a zrovna zase ta zbraň sedí, to jsou náhody,“ uvedl k tomu v odposlechu obžalovaný.

Z toho podle soudu vyplývá zásadní otázka, jak obžalovaný mohl vědět, že vražedná zbraň je malá, a tedy sedí k té jeho, když podrobnosti o ní nikde nebyly zveřejněny a neobjevily se prý ani v příkazech k domovní prohlídce.

Zmiňované Virgulákovy „pachovky“ přitom podle soudkyně jasně svědčí o tom, že je pachatelem. Policie totiž našla jeho stopy nejen ve všech třech autech zastřelených řidičů, ale i na těle jednoho z nich a navíc i na nábojnicích objevených ve vozech dvou obětí.

Neméně zásadní je pak podle verdiktu nález povýstřelových zplodin na Virgulákových kalhotách, které kriminalistům odevzdal pouhý den po vraždách druhého a třetího z taxikářů při náhodném zadržení v obchodě v dubnu 2014, kdy u něj objevili i peněženku jedné z obětí.

Virguláka tak z činu detektivové podezřívali okamžitě, ale nakonec ho po dvou dnech pustili, protože na obvinění ještě neměli dost důkazů.

Stíhání proti němu zahájili až po půldruhém roce v říjnu 2015, kdy si odpykával za mřížemi jiný trest a kdy už měli k dispozici i citované odposlechy.

Přestože Virgulák nikdy vinu nepřiznal, podle soudkyně proti němu svědčí i další zásadní skutečnost: měl vztah jak k místům, kde byli taxikáři zastřeleni, tak k těm, kde byla nalezena jejich auta.

První vražda se odehrála 30. ledna 2014, další dvě pak v noci z 10. na 11. dubna téhož roku. Auto prvního i třetího z usmrcených taxikářů pak vrah zanechal v Lužické ulici na pražských Vinohradech, vůz druhé z obětí pak v nepříliš vzdálené Salmovské ulici opět v Praze 2.

Na těchto místech přitom podle soudu Virgulák často pobýval, nakupoval drogy od své dealerky, aplikoval si je tam anebo schovával do křoví.

Například do Jesenice nedaleko Uhříněvsi, kde našli mrtvoly posledních dvou obětí, prý jezdil krást do místního obchodu.

„Ze všech uvedených okolností vyplývá, že jediný, kdo vraždy mohl spáchat, je právě obžalovaný. Jiným způsobem jednotlivé důkazy, hodnocené především v jejich vzájemné kombinaci, vysvětlit nelze,“ měla jasno Čeplová.

Její rozsudek ještě kvůli Virgulákově odvolání přezkoumá odvolací pražský vrchní soud.