Třikrát mě přejel, byl jsem zalitý krví, líčil svědek soudu šílenou honičku v podchodu

Automobil si obžalovaný podle svých slov půjčil. Před činem natankoval, ale za pohonné hmoty nezaplatil. Následně ujížděl před policejní hlídkou, která ho chtěla zkontrolovat.

„Vezl jsem varnu, nemohl jsem zastavit. Byl jsem pod vlivem pervitinu, za tři dny jsem si ho dal pět gramů,“ vysvětloval prapůvod své zběsilé jízdy 36letý obžalovaný, který pervitin užívá od svých 16 let.

Ve vjezdu do „myší díry“ muž opakovaně přejel 85letého muže a jeho kolo. „Lidi jsem neviděl, furt jsem se otáčel, kontroloval hlídku za sebou. Byl jsem pod obrovským tlakem. V podchodu jsem neviděl, že jsem najel do pána. Myslel jsem, že mám pod autem kolo, snažil jsem se přejet,“ líčil obžalovaný.

Dvakrát muže přejel předním kolem, jednou zadním. Než se přes zraněného muže dostal, trvalo to pár sekund. Tento čas ovšem zároveň stačil k tomu, aby z podchodu utekli všichni ostatní lidé.

„V podchodu jsem se s kolem zastavil, potkal jsem známou. To auto tam vjelo a srazilo mne. Kolo jsem pustil. Zůstal jsem ležet, pak na mne auto najelo. Byla to strašná, strašná bolest. Křičel jsem: Ne, ne, ne, zastav! Ležel jsem a čekal, co bude. Auto zůstalo stát, začalo túrovat, mé kolo mu asi zavazelo. Zpátky couvl, najel na mne znovu a poté mi stál na pravé noze. Pak mne ještě dvakrát přejel. Já zůstal ležet. Měl jsem strašné bolesti. Celý jsem byl zalitý krví. Noha mne bolí dodnes,“ popsal Josef B.

Dodnes nikdo ze svědků nechápe, jak se mohlo auto do úzkého podchodu dostat a projet jím.

„Uslyšela jsem skřípot brzd, pískání, sirény. V tunelu jsem najednou uviděla dvě svítící žlutá světla. Dodnes to mám před sebou. Na sekundu jsem nevěděla, co to je. Uslyšela jsem motor. Nevěřila jsem, že do toho prostoru může auto vjet. Viděla jsem jediné východisko – začít utíkat. Cítila jsem, že auto jede, přestože nás musel řidič vidět. Pak jsem slyšela, jak můj známý v podchodu naříká. Pokud bych zakopla a spadla, auto by vjelo i do mne, o tom jsem přesvědčena. Bylo v mé bezprostřední blízkosti,“ uvedla další svědkyně.

Ta na zemi spatřila i přejetý kočárek. „Nevěděla jsem, jestli tam není holčička. Měla jsem z toho obrovský šok, nemohla jsem dýchat, třepala jsem se. Na JIPce jsem pak ležela asi pět dnů,“ podotkla.

Kočárek byl v tu chvíli naštěstí prázdný, těsně před jeho sražením z něj dítě vytáhla jeho vyděšená babička a utekla za roh podchodu do bezpečí.

Jen shodou okolností nedopadlo běsnění řidiče, který poté dál pokračoval v jízdě, a při policejní honičce o několik minut později v Ostrožské Lhotě dokonce najížděl na dvojici policistů, kteří stihli včas uskočit, tragicky.

„Takovou míru lhostejnosti ve vztahu k následku svého jednání jsem ještě nezažil. Rozhodl se hlídce ujet poté, co měl zastavit. Přejel člověka, další lidi ohrozil, najížděl na policejní hlídku,“ řekl státní zástupce Martin Malůš.

Ten Romana Šupu zažaloval pro pokus o vraždu a pokus o vraždu policistů coby úředních osob. „Obžalovaný je ohrožen trestní sazbou 15 až 25 let, případně až výjimečným trestem,“ dodal Malůš.

„Neměl jsem v úmyslu někoho zabít, je mi líto, že jsem ho zranil,“ kál se obžalovaný, který se s lidmi z podchodu nyní u soudu viděl po více než roce. Omluvy se z jeho úst ale nikdo ze svědků a poškozených nedočkal.

Na adresu dvojice policistů, do kterých najížděl, muž dodal: „Věděl jsem, že automaticky ustoupí a nebudou čekat, až je auto přejede. Byla to situace, kdy stříleli, já projížděl mezi nimi. Měli dost času ustoupit.“

Soud bude pokračovat i ve středu. Zda se druhý den soudu padne rozsudek, není jisté.