Článek
Okresní soud ženu nejprve třikrát zprostil obžaloby s odůvodněním, že žádné povinnosti neporušila a chodkyni, která se pohybovala těsně před tramvají, nemohla vidět. Jeho rozhodnutí ale pokaždé v odvolacím řízení zrušil krajský soud, podle něhož i přes výrazné spoluzavinění seniorky nelze řidičku zcela vyvinit.
Okresní soud pak vydal odsuzující rozsudek a tramvajačku potrestal za usmrcení z nedbalosti podmínkou. Krajský soud vinu potvrdil.
Jenže řidičky se později zastal Nejvyšší soud v Brně (NS), který již pravomocný rozsudek zrušil s tím, že má výrazné pochybnosti o její vině, a přiklonil se k tomu, že se ničím neprovinila. Okresní soud tak ženu znovu obžaloby zprostil, přičemž krajský soud letos v lednu osvobozující verdikt opět shodil ze stolu.
Tramvajačku soudí léta, padlo už 11 rozsudků
S názorem NS se neztotožnil a trvá na tom, že řidička pochybila, když se před rozjezdem tramvaje nepřesvědčila, zda je trať volná. Rozhodovat tak bude znovu okresní soud.
Devětaosmdesátiletá důchodkyně tehdy před tramvají přecházela na protější nástupní ostrůvek. Pohybovala se o hůlce a táhla za sebou tašku na kolečkách. Souprava se rozjela, když už koleje skoro přešla. Zachytila ji levou stranou nápravy, sunula před sebou asi 15 metrů. Žena na následky zranění v nemocnici zemřela.
„Je vždycky věcí řidiče, ať už jde o tramvaj nebo jiné vozidlo, aby zjistil, že dráha před ním je volná a nepohybuje se tam žádná osoba. Přestože obžalovaná věděla, že má omezený výhled a že ani za použití přídavného zrcátka nevidí celý prostor před tramvají, bylo nepochybně její povinností se před rozjezdem přesvědčit, že má volnou trať. To měla udělat například tím, že by se co nejvíce předklonila, naklonila nebo popřípadě vstala,“ konstatoval Krajský soud v Plzni.
Vstávat nebo se naklánět ale rozhodně mezi povinnosti při standardním rozjezdu tramvaje v městském provozu nepatří.
Poukázal také na to, že řidička měla být obezřetná zejména za situace, kdy před poškozenou přebíhali před tramvají i jiní lidé. „Při rozjezdu musí mít řidič tramvaje jistotu, že se před vozem nikdo nenachází. Jak tuto jistotu získá, je jeho věcí,“ stojí si za svým krajský soud.
Kdo je vinen?
Podle něj by bylo možné obžalovanou zcela vyvinit, pokud by seniorka před rozjíždějící se tramvaj nečekaně vběhla. V tomto případě se ale chodkyně pohybovala před stojící soupravou zhruba pět vteřin a zachycena byla až na konci.
„Pokud bychom připustili, že se řidič může rozjet, aniž by viděl před sebe, pak by to znamenalo, že bychom vyvinili veškeré řidiče z trestní odpovědnosti. V řadě případů totiž uvádějí, že neviděli osobu či jiné vozidlo kvůli mrtvému nebo slepému úhlu, anebo že jim ve výhledu bránil širší sloupek mezi čelním sklem a dveřmi,“ uzavřel krajský soud.
Nejvyšší soud to ale vidí jinak. Z jeho rozhodnutí vyplývá, že řidič tramvaje je sice povinen se před rozjezdem přesvědčit o volnosti tratě, ovšem pouze v rámci reálných možností.
„Vstávat nebo se naklánět ale rozhodně mezi takové povinnosti při standardním rozjezdu tramvaje v městském provozu nepatří. Žádný předpis ani pokyn mu to neukládá. Bylo by to i namáhavé. Řidiče by to vzhledem k četnosti rozjezdů během pracovní směny zbytečně unavovalo a narušovalo by to jeho koncentraci, neboť musí v několika vteřinách činit řadu nezbytných úkonů, jako zavírání dveří, zvonění, pohled do zpětných zrcátek či sledovat pohyb chodců, “ zhodnotil Nejvyšší soud.
