Tramvaj v Brně táhla čtyřletého chlapce desítky metrů

K neštěstí došlo předloni na konci letních prázdnin. Hoch se svojí matkou vystupoval z tramvaje na zastávce kousek od brněnského Hlavního nádraží. „Obžalovaný se jako řidič tramvaje nechoval ohleduplně, nevěnoval se plně řízení vozidla a ze zastávky odjel, aniž dostatečně zkontroloval situaci kolem vozidla,“ prohlásila státní zástupkyně.

Chlapec zůstal přivřený v prostředních dveřích druhého vozu. Tramvaj jej po zemi vlekla 43 metrů, z čehož si odnesl pohmožděniny břicha a odřeniny rukou. Tři dny strávil v nemocnici, po hrozivém zážitku se u něj projevila posttraumatická stresová porucha. Podle znalkyně trpí úzkostí při změnách a neznámých situacích, má fóbii z tramvají a vlaků, přičemž tyto strachy si v sobě ponese zřejmě ještě dlouho.

Chlapcova matka, která se marně snažila syna vytrhnout ze sevření dveří, prodělala akutní reakci na stres, jež se u ní proměnila v úzkostnou neurózu.

Řidič tramvaje před soudem tvrdil, že nic neviděl a že signalizace dveří ukazovala, že jsou všechny v pořádku zavřené. „Jak jsem se rozjel, začal někdo křičet, ať zastavím. Tak jsem zastavil a šel jsem ven. Paní tam říkala, že jsem táhl dítě. Já na to, že to není možný, že signalizace dveří byla v pořádku,“ prohlásil před soudem muž.

„V hloučku lidí tam byla paní a měla na klíně dítě, ptal jsem se, jestli je v pořádku, ona kývla, že jo. Ostatní lidi tam na mě křičeli,“ stěžoval si řidič.

„Když jsem se díval před odjezdem do zrcátka, stála tam nějaká paní a dítě jsem přes ní nemohl vidět, bylo někde u země. Podle mě ta mamina byla ještě nad tou paní a vystupovala až ve chvíli, kdy se dveře zavíraly. Jinak si to nedokážu vysvětlit,“ přemítal řidič.

Muž se při své výpovědi opakovaně odvolával na to, že signalizace dveří ukazovala, že jsou zavřené. I zpráva brněnského Dopravního podniku tvrdila, že dveře byly v pořádku. Nad tím kroutil hlavou i soudce. „Je to několikátá nehoda, kterou tu řešíme, ve dveřích zůstávají hůlky, ruce důchodců,“ připomenul soudce.

„Ten chlapec visel ze dveří, opíral se rukama o zem. Jak se ta tramvaj rozjela, dřel si po zemi ruce a hrudník. Lidi běželi za tramvají, snažili se ji zastavit. Když přišel řidič, zeptal se, jestli je všechno v pořádku, působil na mě, jako by se ani nic nestalo,“ vypověděla jedna ze svědkyň události.

Protože obhajoba si vyžádala i osobní výslech dalších svědků včetně chlapcovy matky, musel soud jednání odročit. Po dalších výsleších by pak měl zaznít i rozsudek.