Článek
„K ničemu se nedoznávám, nechápu, proč to říkala, myslím si, že se jí matka tolik nevěnovala, žárlila na mě,“ vyrukoval obžalovaný se svou verzí.
Jenže z výpovědi nezletilé dívky bylo patrné něco jiného. Silný byl zejména přípis, který dívka napsala soudu těsně před čtvrtečním hlavním líčením. Shrnuje v něm své pocity, soudkyně ho na přání státní zástupkyně přečetla.
„Mám v hlavě kouř. Bojím se, že ho potkám, když vidím podobného člověka, mám úzkost. Ve spánku se ke mně snaží dostat,“ citovala soudkyně Jana Bodečková z listu.
Není třeba poškozené připomínat, na co chce zapomenout
Obžalovaný trval na osobní výpovědi poškozené dívky, soud na to ale nepřistoupil. Výpovědi, které měl k dispozici, hovořily jasně, navíc senát nechtěl dívku opět vystavovat vzpomínkám, na něž se snaží zapomenout.
Otčím na dívku začal dorážet, když začala dospívat. Přistupoval k ní zezadu a sahal jí na ňadra, dlouze si myl v koupelně ruce, když se dívka sprchovala, chodil k ní do pokojíku, přilehl ji na posteli, rychle ji osahal a hned zas odešel.
„Udělal byste toto, i kdyby byla vaší biologickou dcerou?“ ptala se obžalovaného státní zástupkyně Lucie Žabková.
„Bral jsem ji jako vlastní dceru, udělal bych to normálně, kdyby byla mou biologickou dcerou,“ odpověděl obžalovaný.