Článek
„Šlo o určení výše ušlého zisku. Soud prvního stupně tu výši ušlého zisku stanovil podle příjmů ze znalecké činnosti pana žalobce za předcházející období, které doložil znaleckým deníkem. Tento důkaz je podle našeho názoru zcela dostačující,“ uvedla předsedkyně odvolacího senátu Naděžda Zachystalová. Ministerstvo spravedlnosti totiž ve svém odvolání tvrdilo, že znalecký deník není dostatečně průkazný, soud byl ale jiného názoru.
„Žalobce dostál svému důkaznímu břemeni a soud prvního stupně při rozhodnutí o výši žalovaného nároku nepochybil. My se zcela ztotožňujeme s jeho rozhodnutím,“ doplnila soudkyně.
„Obvodní soud pro Prahu 2 přiznal žalobci náhradu škody ve formě ušlého zisku kvůli nezákonnému stíhání, potažmo v důsledku pozastavení znalecké činnosti,“ shrnula v úterý Zachystalová s tím, že Sitta měl činnost pozastavenou na zhruba pět let. Sitta po státu za ušlý zisk původně požadoval 1,275 milionu, stát mu totiž původně přiznal náhradu pouze v řádech desítek tisíc.
Nahlásili špínu v práci a teď chodí po soudech
Sitta mladší byl obžalován z tunelování papírny Neograph. Státní zástupkyně Dagmar Máchová, která v současnosti čelí obžalobě z vynášení neveřejných informací soukromému detektivovi, Sittu mladšího a jeho otce vinila z proplácení fiktivních faktur. Neographu tím měla vzniknout více než šestimilionová škoda.
Někdejší obchodní ředitel Neographu Sitta mladší byl stíhán za to, že zneužil interní informace z papírny, aby na její úkor získal prospěch. Pražský vrchní soud ho v říjnu 2018 pravomocně osvobodil, přičemž tehdy ostře zkritizoval dozorující státní zástupkyni Máchovou i policejního vyšetřovatele Nevtípila pro jejich pravděpodobnou podjatost.
Soud snížil klíčovému svědkovi proti Rittigovi odškodné za stíhání
Podle Sitty šlo o mstu za jeho aktivitu, která před lety spustila tzv. jízdenkovou kauzu, v níž figuroval někdejší ředitel pražského dopravního podniku Martin Dvořák či lobbista Ivo Rittig.
Sitta mladší si totiž v roce 2009 všiml podezřelé smlouvy mezi Neographem a pražským dopravním podnikem, která byla uzavřena v roce 2008. V roce 2009 se podle Sitty ml. v Neographu začaly objevovat faktury od firmy Cokeville Assets sídlící na Britských Panenských ostrovech.
Na její účet mělo podle této provizní smlouvy chodit 17 haléřů z každé vytištěné jízdenky pro dopravní podnik. Celkem si tak Cokeville měl přijít asi na 40 miliónů korun.
Pražský vrchní soud nicméně před rokem všech 12 obžalovaných obžaloby pravomocně zprostil.