Článek
Podle obžaloby vjel strojvedoucí s cisternami plně naloženými práškovým vápencem příliš rychle na traťovou přeložku, přičemž v důsledku toho třináct ze sedmnácti vagonů skončilo mimo koleje.
V místě nehody byla trať kvůli stavbě silničního obchvatu Mariánských Lázní dočasně vedena ostrými protisměrnými oblouky po mostním provizoriu. Zatímco tam byla povolená maximální rychlost třicet kilometrů za hodinu, vlak jel v úseku třikrát rychleji.
Škoda byla tehdy vyčíslena na dvacet milionů korun. Muži hrozilo za obecné ohrožení až osm let vězení.
Chebský soud před zhruba rokem strojvedoucího zprostil obžaloby s tím, že se jednalo o systémové selhání a nelze odpovědnost za nehodu přičítat obžalovanému. Státní zástupce tehdy požadoval jako trest tříletou podmínku a dva roky zákazu činnosti. Proti zprošťujícímu rozsudku se na místě odvolal.
Odvolací plzeňský krajský soud verdikt zrušil a odůvodnil to tím, že se chebský soud při zproštění obžaloby zabýval jen těmi skutečnosti, které vyhodnotil ve prospěch obžalovaného, a dalšími okolnosti se zabýval jen okrajově.
Strojvůdce u soudů ale argumentoval tím, že o snížení rychlosti nedostal informace v jízdním rozkaze. Za jedinou chybu považuje to, že přehlédl předvěstník. Způsob jeho umístění ale jeho obhajoba zpochybňovala, zatímco podle obžaloby byl u tratě umístěn podle předpisů.