Strojvůdce dostal za srážku vlaků u Kdyně s 19 zraněnými podmínku

Součástí trestu je rovněž zákaz řízení vlaků na tři roky. „Jako strojvedoucí pan obžalovaný selhal. Snažil se odpovědnost přenést na stav kolejiště, byť nebylo řádně udržováno. Stav kolejiště byl ale jen dílčí skutečností, která se podepsala na nehodě. Zásadní vliv měla rychlost a špatný způsob brzdění,” zdůvodnil verdikt soudce Jan Švígler.

Podle spisu obviněný strojvůdce vjel do stanice rychlostí 60 km/h, přičemž povolená byla čtyřicítka. Poté, co motoráček vybočil z hlavní trati směrem do stanice, se Krotký chystal zastavit. Na koleji, která byla zarostlá vysokou trávou a vlhká od rosy, ale brzdy nereagovaly. Vagon tak proklouzal kolem celého nádraží, projel červenou a těsně za výhybkou, jež ho vrátila zpět na hlavní trať, došlo ke střetu s protijedoucí lokomotivou.

„Kdybych tam vjel rychlostí 60 km/h, tak by po průjezdu výhybkou všichni lidé ve vlaku popadali. Technicky to prostě není možné. Navíc jsem na rychloměru viděl čtyřicítku,“ prohlásil Krotký.

„I kdybych připustil, že jsem jel rychleji, tak pokud by bylo kolejiště v pořádku, rozhodně bych i tak bezpečně zastavil. Možná znalec špatně vyhodnotil rychloměr,“ dodal s tím, že si nedokáže vysvětlit závěr znaleckého zkoumání o překročení povolené rychlosti.

Že něco není v pořádku, zjistil Krotký už při vjezdu na nádraží, asi dvě stě metrů od nástupiště. „Chtěl jsem si trochu přibrzdit. Jenže se zablokovala kola a došlo ke smyku. Začal jsem pískovat a přerušovaně brzdit. Snížil jsem rychlost tak na 20 km/h, ale zastavit jsem nedokázal,“ vypovídal Krotký.

Když ani nouzový krok nepomohl a vlak se smýkal pořád dál, tak podle svých slov ještě doufal v to, že až vyjede zpátky na hlavní trať, brzdy se chytí a vlak zastaví. „Rychlobrzdu jsem použil v okamžiku, když jsem uviděl proti sobě jet lokomotivu,“ doplnil Krotký.

O tom, že se bude ve stanici křižovat s protijedoucím manipulačním vlakem, předem podle svých slov nevěděl. „Po nárazu nastal hrozný zmatek. Chtěl jsem se postavit a jít jim pomoct. Nešlo to, byl jsem v kabině přimáčknutý a nemohl se ani hnout. Ven mě museli vystříhat hasiči,“ řekl už dříve Právu strojvedoucí, který patřil k nejvážněji zraněným.

Kromě mnohačetných zlomenin měl silné vnitřní krvácení. Lékaři mu zachránili život na poslední chvíli. V nemocnici strávil několik měsíců a dodnes má trvalé zdravotní následky, kvůli kterým má přiznanou invaliditu třetího stupně.

Svědci uvedli, že po nárazu letěl motorák asi deset metrů vzduchem a po dopadu ještě dalších několik metrů skákal po pražcích. „Bylo vidět, že se předtím snažil brzdit, ale po kolejích se jen smýkal. Měl zablokovaná kola a od náprav mu šel bělavý kouř,“ uvedl strojvůdce z protijedoucí lokomotivy.

Podle něj byl vůbec zázrak, že nikdo při nehodě nezemřel. „Obzvlášť ten strojvůdce z motoráku. Když jsem viděl sešrotovanou kabinu, tak jsem nevěřil, že to mohl přežít. Byl tam chudák zaklíněný. Nekomunikoval, byl evidentně v šoku a vážně zraněný,“ uvedl svědek.

„Muselo mu být jasné, že dvacetitunový motorák proti sto tunám nemá šanci. Přesto zůstal v kabině a do poslední chvíle se snažil zastavit,“ dodal svědek.

Znalec Eduard Šafář, který se zabývá příčinami vzniku nehod v železniční dopravě, u soudu řekl, že za mimořádnou událost mohou dva faktory, a to nepřiměřená rychlost motorového vlaku a kluzká kolej.

„Pokud by strojvedoucí dodržel stanovenou rychlost čtyřicet kilometrů v hodině, tak sice nevylučuji, že by také došlo ke smyku, ale měl by daleko větší brzdnou dráhu, na které by dokázal zastavit, a ke srážce by nedošlo,“ prohlásil znalec.