Článek
S nočním rychlíkem z Břeclavi do Prahy a pak zase domů v čele mezistátního spoje Eurocity Jaroslav Hašek domů. Kalendář ukazoval datum 27. srpna, do cíle zpáteční cesty zbývalo z plánovaných 640 asi pětaosmdesát kilometrů.
Vše bylo v pořádku až do okamžiku, než se objevil železniční přejezd ve Spešově na Blanensku. K velkému zděšení strojvedoucí viděl, jak se na koleje sune nákladní auto. Přesně podle nejhoršího očekávání zůstalo na kolejích, zavřeno z obou stran závorami.
„Byl to automatický pohyb, noha mi sama skočila na ovládací pedál lokomotivní houkačky a pravá ruka letěla na ovládací páku brzdy. Na nic jsem nečekal a nasypal tam rychlobrzdu,“ vzpomíná na zlomový okamžik strojvedoucí.
Hlavou bleskala Studénka
Zatímco brzdové potrubí přenášelo na kola vlaku brzdící sílu, hlavou se strojvedoucímu bleskly varianty možného řešení situace. Váhový poměr lokomotivy a auta dával naději na lepší výsledek, než při nárazu vlaku do padajícího mostu ve Studénce.
Nárazníky lokomotivy nakonec zůstaly stát ve vzdálenosti asi osmdesát metrů před přejezdem. Řidič nákladního auta udělal jediné, co mohl. Před ženoucí se masou zhruba čtyř set tun železa přerazil závory a ujel mimo koleje. Tam zůstal vyděšený stát, nejspíš si uvědomil, co mohl zavinit.
Strojvedoucí ohlásil výpravčímu do Rájce-Jestřebí co se stalo, včetně registrační značky provinilce a s desetiminutovým zpožděním se vydal na cestu k cíli. „Asi mi nebyla souzena jen jedna mimořádnost. Po malé chvíli zavolala dcera, že půjčila moje z Brazílie dovezené auto řemeslníkovi a ten je třikrát převrátil přes střechu. Je zralé do šrotu,“ prozradil Bachan.
Vloni se podobný kousek povedl Jiřímu Borusíkovi z Lednice. Když viděl na kolejích stojící trambus reagoval stejně pozorně a rychle. Z rychlosti více než 150 kilometrů za hodinu dokázal zastavit asi dvacet metrů před nákladním autem. Pokud by se věnoval jakékoliv jiné činnosti, kterou má kromě sledování trati v povinnostech, mohla se stát tragédie, ne nepodobná té ve Studénce.