Článek
Za tři roky trvající muka, která čtyřicetileté Silvii ze středních Čech a malým dcerám připravil, odešel muž od soudu s podmínkou. Tak jako polovina domácích tyranů.
„Domácí násilí v soudcích nevyvolává reakci ukládání nepodmíněných trestů. Máme přeplněné věznice. Rozhodně tu není tlak na to, aby se za týrání ukládaly tresty odnětí svobody. Ten vytváří snad jedině laická veřejnost, která je vždy překvapena, že člověk, který svým nejbližším napáchal takové hrůzy, odejde od soudu s podmínkou,“ řekla Právu její advokátka Lucie Hrdá.
„Statistiky ukazují, že pachatelé domácího násilí, když už jsou za něj odsouzeni, v polovině případů dostanou podmínku. Z mých zkušeností je to však mnohem častější, protože domácí násilí se soudí jako jednotlivé méně závažné útoky. Stejně tak pachatelé sexuálních trestných činů v polovině případů vyváznou s podmínkou. A to za činy, které lze, pokud jde o společenskou nebezpečnost, těžko srovnávat například s majetkovou kriminalitou, která se u nás vězením trestá,“ dodala advokátka spolupracující s Českou ženskou lobby.
Manžel Silvie odešel od soudu s podmínkou na 24 měsíců, s odkladem na třicet měsíců. Tedy s vizí, že mu po uplynutí dané doby bude trestný čin vyhrožování a vydírání, za což byl nakonec odsouzen, vymazán z rejstříku.
„Soudce byl přesvědčen, že si za to manželka vlastně může sama, když se pokaždé, poté co utekla, vrátila zpět k manželovi. Jenomže k tomu ji vždy donutili její rodiče, ke kterým i s dětmi utíkala. Dali jim dům a nechtěli, aby se ho vzdala,“ popsala absolutní nepochopení domácího násilí ze strany soudce advokátka.
Soudce nechal zabavit otci od rodiny zbraň, kterou své děti a ženu ohrožoval, a nařídil mu zaplatit pět tisíc. „Takový trest i výše odškodnění je z mého pohledu výsměch obětem a tomu, co si prožily,“ dodala Hrdá.
Děti ho vídat nechtějí, ale musejí
Silvie až nyní vidí, čemu reálně čelila, a lituje, že nejednala rychleji. „Proto jsem se rozhodla o svém případu promluvit. Já sama pochopila, že jsem oběť domácího násilí, až po třech letech. Do té doby jsem si myslela, že je to normální. Vždy když jsem ze strachu utekla k našim, přesvědčili mě, abych se vrátila, že je to můj manžel a máme dům,“ uvedla žena.
Jenomže řádění jejího manžela se stupňovalo. „Začal mě podezřívat z toho, že ho podvádím, držel mi zbraň u hlavy, pak mi u ucha začal střílet. Naštěstí kulky skončily ve zdi. Mířil i na holky. Chtěl-li další peníze a já mu je nedala, škrtil mě a ohrožoval nožem. Šílený strach jsem pak prožívala, když běhal s kanystrem benzinu po domě a vyhrožoval, že mě polije a zapálí a pak i dům. Kanystr nechal stát za dveřmi ložnice. Nevěděla jsem, kdy to přijde,“ popsala Silvie.
Opatrovnický soud sice svěřil dívky do péče matce, ale vzhledem k tomu, že se jejich otec podle soudu nedopustil domácího násilí, nemá omezena práva se s dcerami vídat.
„Holky k němu samozřejmě nechtějí kvůli tomu, jak se k nim chová, ale podle zákona musí,“ poznamenala matka dívek.
