Hlavní obsah

Stavbyvedoucí vybral zálohu a zmizel. Podvod to nebyl, tvrdí obhájce

Právo, Josef Koukal

Že si na rekonstrukci domu či bytu nemůže člověk vpustit do domu každou firmu, se už přesvědčil leckdo. Spory o kvalitu či cenu díla musí často řešit i soudy. Případ pražského stavbyvedoucího Jana Kubíčka však skončil dokonce před soudem trestním.

Foto: Josef Koukal, Právo

Milan Jaša ukazuje nedodělky ve štuku na stěně.

Článek

„Tvrdil nám, že má čtrnáct let prosperující stavební firmu, kde má řemeslníky všech potřebných profesí kromě malířů a lakýrníků,“ popsala začátek jednání s Kubíčkem Eva Jašová, která spolu s manželem Milanem jeho služeb využila v roce 2010 při opravě bytového domu na pražském Smíchově.

Kubíček měl majitelům nemovitosti vytrhnout trn z paty poté, co předchozí stavbyvedoucí dodal na pracoviště místo party jednoho ukrajinského zedníka, jemuž občas vypomohli kamarádi, a rekonstrukce se dostala do skluzu.

Kubíček ihned po podpisu smlouvy odjel i se svými dělníky ze stavby
poškozený

„Pan Kubíček kritizoval práci předchůdce, poukazoval na nedostatky, chyby i šizení stavby na materiálu,“ podotkla Jašová. Na manžele navíc udělal dobrý dojem i dvěma bezvadně odvedenými drobnějšími pracemi, takže se rozhodli další vedení stavby svěřit jemu.

„Mělo jít řádově o půlmiliónovou zakázku,“ zdůraznil Jaša. Kubíček do domu přivedl tři ukrajinské a tři české „zaměstnance“ a požádal o zálohu nejprve 25 tisíc a poté dalších 100 tisíc korun.

Zaměstnance neměl

„V pátek (15. 10. 2010) jsme podepsali smlouvu a náš bankéř poslal na účet uvedený na faktuře sto tisíc. Kubíček ihned po podpisu smlouvy odjel i se svými dělníky ze stavby,“ podotkl Jaša.

Další týden dělníci vybetonovali podlahu v kuchyni a do pátku prý pouze čekali, až beton ztvrdne. Kubíček na stavbu přestal docházet a následující pátek 22. října své lidi odvelel. Peníze nevrátil.

Jašovi, kteří narychlo sehnali dalšího, již třetího stavbyvedoucího, podali trestní oznámení ještě týž týden. Během vyšetřování se ukázalo, že Kubíček pracuje na volné noze, nemá jediného zaměstnance a účet, na který mu manželé peníze poslali, patří jeho tehdejší přítelkyni.

Vlastní účet měl zablokován kvůli mnohasettisícovým exekucím. Dělníky odvolal v den, kdy vybral kartou přítelkyně, která měla 30tisícový limit pro výběr hotovosti, poslední část z vyplacených 100 tisíc.

Soudkyně změnila názor

Státní zástupce v červenci 2012 Kubíčka obžaloval z podvodu a už v srpnu ho soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 5 Veronika Cukerová trestním příkazem odsoudila k ročnímu podmíněnému trestu s odkladem na dva roky.

Po Kubíčkově odvolání však v říjnu téhož roku stejná soudkyně změnila názor, stavbyvedoucího zprostila obžaloby a Jašovy odkázala s nárokem na náhradu škody na civilní řízení. Nepodařilo se podle ní prokázat, že chtěl Kubíček manžele vědomě podvést.

Městský soud v Praze rozsudek zrušil a vrátil Cukerové k doplnění důkazů a novému rozhodnutí. Ta letos v dubnu Kubíčka opět omilostnila, žalobkyně Stanislava Rybová se však opět odvolala, a případ tak bude opět řešit městský soud.

Kubíček je k trvalému pobytu přihlášen na žižkovské radnici, na telefonu, který od něho dostali jeho zákazníci, se ho Právu zastihnout nepodařilo.

Obhájce: Není to podvod

Jeho obhájce Pavel Rameš trvá na tom, že případ jeho klienta před trestní soud nepatří. „Nikdo nezpochybňuje, že manželé Jašovi nebyli spokojeni s výkonem a dodáním díla ze strany klienta,“ připustil.

„Ovšem u podvodu musí být splněna podmínka, aby dotyčný jednal od počátku vědomě v podvodném úmyslu: Vyberu peníze a nic neudělám. A to není v tomto případě pravda,“ podotkl advokát.

„Klient prokazatelně část díla odvedl. A tím, že manželé Jašovi uvedli okamžitě na pracoviště dalšího stavitele, v podstatě znemožnili objektivní zjištění, zda a co tam můj klient udělal nebo neudělal,“ dodal Rameš.

S tím Jašovi naprosto nesouhlasí. „Kdyby nás na začátku neobelhal řečmi o prosperující firmě s vlastními zaměstnanci, když byl ve skutečnosti pod exekucemi, nikdy bychom mu peníze nesvěřili,“ namítl Jaša.

Upozorňují navíc na judikáty Nejvyššího soudu, podle nichž je pro kvalifikaci podvodu zásadní jak zamlčení úpadkového stavu, tak platba na jiný účet i to, že pachatel sám o nepříznivých výsledcích svého podnikání ví, když o peníze žádá.

Zmíněnými judikáty argumentovala v odvolání i státní zástupkyně.

Související témata:

Výběr článků

Načítám