Hlavní obsah

Stát nemusí platit 16 miliard za vyplavenou chemičku v Ostravě

Právo, Petr Kozelka

Po sedmnácti letech od zničujících povodní skončil vleklý spor kvůli zatopení chemičky Ostramo. Nejvyšší soud (NS) rozhodl, že kyperská společnost Retise Enterprises Limited nemá nárok na 16 miliard korun, které požadovala po státu.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Ilustrační foto

Článek

Povodňová vlna z řek Odry a Opavy smetla chemičku v Ostravě v noci ze 7. na 8. července 1997. Její majitel poté podal žalobu na Povodí Odry s tím, že státní firma podle něho špatně pečovala o hráze a kvůli tomu velká voda poničila areál. Po Povodí Odry, respektive po státu, požadoval osm miliard korun.

Svou pohledávku pak ale prodal a ta skončila u kyperské společnosti, která kvůli úrokům z prodlení vymáhala nakonec částku dvojnásobnou, tedy 16 miliard korun.

Pozdní žaloba

Prvostupňový soud nejprve uznal chybu Povodí Odry a přiřkl za poničení firmy odškodné více než 1,1 miliardy korun. Podle soudu bylo nepopiratelné, že škodu způsobila povodňová vlna, která se do fabriky přivalila v důsledku destrukce pravobřežní hráze na železničním mostě v místě soutoku řek Odry s Opavou, přičemž k protržení došlo kvůli špatné péči o hráz a nedostatečné údržbě toku řeky Odry.

Odvolací soud ale odškodné zrušil s tím, že žaloba byla podána pozdě a nárok je již promlčený, žaloba byla totiž podána až v roce 2000.

Znalecký posudek až za dva roky

Majitel pohledávky se ale nedal a podal dovolání k NS, ve kterém požadoval nejen způsobenou škodu, ale i ušlý zisk. V dovolání tvrdil, že promlčecí lhůta by měla začít běžet až ve chvíli, kdy poškozený přesně zjistí, jaká škoda a kým mu byla způsobena. K tomu namítal, že znalecké posudky na výši škody měla společnost k dispozici až dva roky po povodni.

„K počátečnímu běhu promlčecí lhůty postačí znalost okolností k orientačnímu rozsahu škody, není potřeba znaleckých posouzení,“ bránilo se Povodí Odry, zastoupené advokátní kanceláří Weil, Gotshal & Manges. K takovému názoru se přiklonil i NS.

„Není třeba, aby poškozený znal rozsah škody přesně. Znalost poškozeného o osobě škůdce se váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, který konkrétní subjekt je za škodu odpovědný. Pro podání žaloby o náhradu škody postačuje totiž i jen orientační znalost rozsahu škody, což vyplývá i z toho, že se výše škody zjišťuje v soudním řízení a definitivní závazný závěr o ní je obsažen až v pravomocném rozsudku,“ uvedl senát v čele s Petrem Vojtkem.

Související témata:

Výběr článků

Načítám