Článek
„Skutková zjištění soudu jsou naprosto správná, úplná a nemáme proti nim žádné připomínky. Máme tedy za to, že ta právní kvalifikace je plně namístě,“ odmítl Šimákovo odvolání předseda odvolacího soudu Jiří Lněnička.
„Čeho jiného mohl obžalovaný dosáhnout, když okamžitě po příchodu na poškozeného vystřelil z bezprostřední blízkosti do obličeje a pak zaútočil kladivem?“ ptal se řečnicky soudce. „Pozdější lítost s tím už nemůže nic udělat,“ uzavřel Lněnička.
Prostřelená ústa za promáčklé auto
Šimák se loni v létě v chatové osadě ve Všenorech v Praze-západ vydal v noci ke svému sousedovi. Oblékl se do pracovního oděvu, vybavil se čelovkou, původně plynovou pistolí (kterou si nelegálně upravil na střelnou zbraň kategorie A) a kladivem.
V obývacím pokoji na svého o tři roky mladšího souseda se slovy „ty jsi mi prošlápl auto“ vystřelil, čímž mu roztříštil chrup. Na to muž reagoval: „Ty jsi mi prostřelil hubu.“ Následovala rvačka, která se dostala až na terasu před chatu a během které Šimák muže vzal navíc kladivem po hlavě a do žeber.
Napadený muž se i přes zranění Šimákovi ubránil, vystrkal ho před zahradu a zavolal si záchranku. Šimáka následně v jeho chatce zadržela zásahová jednotka.
Šimák měl podle svědků s neurvalým sousedem dlouhodobě spory. Mimo jiné mu prý podřezal strom, protože větve zasahovaly na jeho zahradu.
Krajský soud v Praze letos v únoru Šimáka uznal vinným z pokusu o vraždu a udělil mu osmiletý trest. Tedy mimořádně snížený, v tomto případě Šimákovi hrozilo dvanáct až dvacet let vězení.
Proti tomu se odvolalo státní zastupitelství i samotný Šimák. Žalobci vadil příliš mírný trest, i když by souhlasil se sníženým trestem pod spodní hranicí, přesto by byl podle státního zástupce Vlastimila Hrdličky přiléhavější přísnější trest. „Ani v otázce trestu nalézací soud nepochybil,“ odmítl odvolání státního zastupitelství Lněnička.
Nechtěl vraždit, chtěl zalít zahradu
Šimákův advokát zase navrhoval soudu buď čin překvalifikovat na pokus o zabití, případně věc vrátit ke krajskému soudu k novému projednání. Především rozporoval kvalifikaci vraždy po předchozím uvážení. Šimák se podle něj nijak na vraždu nechystal.
V pracovním oděvu s čelovkou prý po návratu z hospody vyrazil zalévat zahradu. Předtím ale ještě šel zkontrolovat auto, zjistil, že má promáčklý kufr auta, a pojal přesvědčení, že šlo o pomstu souseda. Proto si pak vzal pistoli (do které vložil poplašný náboj) a kladivo, aby jej vystrašil, a vyrazil za sousedem.
Což je ale podle soudu v rozporu s Šimákovou výpovědí z přípravného řízení, kdy uvedl, že se takto převlékl a vybavil, protože čekal, že situace může přerůst v konflikt.
„Chtěl bych říct, že mě to hrozně mrzí, že jsem mu způsobil bolest. Hrozně mě mrzí, že jsem na starý kolena udělal takovouhle hloupost,“ kál se na závěr jednání Šimák. „Ale já už jsem tu šikanu nemohl vydržet, povolily mi nervy. Skutečně jsem ho nechtěl nijak zavraždit, to bych v životě neudělal,“ uzavřel.