Článek
Novinkám to potvrdila mluvčí jihomoravské policie Petra Vedrová. Žena zemřela po bodných ranách. Její manžel skončil v nemocnici rovněž se zraněním, bližší podrobnosti zatím nelze uvést, případ je na počátku vyšetřování, uvedla Vedrová.
K tragické události došlo z dosud neznámých příčin v rodinném domě v Brně-Obřanech, kde Monyová žila a psala. S její tvorbou se setkali i televizní diváci, podle stejnojmenné knihy byla odvysílaná v České televizi inscenace s názvem Tchýně a uzený.
S manželem měli vydavatelství
Simona Monyová měla s manželem velmi úspěšné vydavatelství, které vedl právě její muž Boris Ingr. V jeho vydavatelství Monyové od roku 2002 vyšlo 25 titulů. Její romány především pro ženy přitom vždy patřily k v žebříčcích prodejnosti k neprodávanějším titulům. Poslední kniha, která vyšla, se jmenovala Srdceboly.
„Jde to, chce to mít jen ten správný nápad a pak to už začne v hlavě fungovat. Nic složitého na tom není,“ řekla ještě před několika týdny Právu Monyová, která si postěžovala jen na běžné starosti s dětmi, především s nejmladším hyperaktivním synkem.
Simona Monyová
Ani náznakem se však nezmínila o nějaké vážné krizi. Ať už tvůrčí, či osobní. Monyová s Borisem Ingrem vychovávali tři děti. Nejstarší syn se přitom nedávno oženil. Další děti měly osmnáct a sedm let. V březnu oslavila spisovatelka čtyřiačtyřicáté narozeniny.
| Brněnský literární vědec a šéfredaktor časopisu Host Miroslav Balaštík ve čtvrtek Monyovou označil za mimořádný fenomén. "Byla to jediná brněnská autorka, která měla obrovské publikum, zejména mezi ženami," řekl Balaštík ČTK. Tím, jak psala, však podle něj překračovala hranice ženské literatury i k náročnějšímu čtivu. |
|---|
| Výjimečné bylo podle Balaštíka i to, že se Monyová neopírala o pomoc žádného profesionálního nakladatelství, ale svou tvorbu si v posledních letech dokázala vydávat sama, respektive s pomocí manžela. "Tento model většinou nefunguje, nedopadá to dobře. U Monyové se ukázalo, jaká je síla její čtenářské obce," řekl šéfredaktor. |
| Knihy Monyové se pravidelně umísťovaly i mezi nejpůjčovanějšími tituly brněnské Knihovny Jiřího Mahena. Podle Balaštíka měla Monyová nakročeno, aby se stala i mimobrněnskou spisovatelkou. Nejznámější byla podle něj ale především v Brně. Přezdívka Viewegh v sukni, jak ji někteří nazývali, však podle něj na autorku neseděla. "Byl to spíš reklamní šot, nápad lidí, kteří jí chtěli pomoci, aby se dostala do povědomí," uvedl. |
| Podle bibliografie na svých internetových stránkách napsala Monyová 25 knih a autorsky se podílela i na jednom CD. Letos jí vyšly tituly Citová divočina a Srdceboly. Druhou jmenovanou knihu představila jako příběh o manželství, které začíná okázale se vší parádou a končí na bojišti. "Je to příběh plný vášně, intrik, touhy, žárlivosti, sexu, paniky ze stárnutí, osobní nezralosti, lží a pomstychtivosti," uvedla na svém webu. |
| Monyová v rozhovorech uváděla, že při psaní vychází ze své fantazie, ale i ze zkušeností svých a svých kamarádek. Přiznala také, že v běžném životě často přejímá styl a vystupování svých postav. "Když jsem psala román Roznesu tě na kopytech, kde je hlavním hrdinou muž, všichni kolem mě říkali, jak jsem zhrubla," uvedla před několika lety. |
| Zdroj: ČTK |