Článek
V roce 2010 byl u pardubického okresního soudu zproštěn obžaloby bývalý starosta Havlíčkova Brodu Jaroslav Kruntorád a dalších sedm lidí obžalovaných ze zmanipulování veřejných zakázek. Soud totiž vyloučil ze spisu usvědčující policejní odposlechy, protože prý vyšetřovatelé před jejich zahájením neměli „relevantní indicie o spáchání trestného činu“.
Judikát Nejvyššího soudu, jímž byli minulý týden obesláni soudci napříč republikou, ale nabízí mnohem vstřícnější přístup.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Kšeftaři s lihem neuspěli
Čtveřice obchodníků s nezdaněnými lihovinami, kterou Okresní soud v Přerově v dubnu 2011 odsoudil za poškozování spotřebitele, porušování práv k ochranné známce a krácení daně k podmíněným a peněžitým trestům, se domáhala právě zneplatnění odposlechů.
Když obžalovaní neuspěli u Krajského soudu v Ostravě, dovolali se k Nejvyššímu soudu. Namítali, že odposlechy, které se u soudu staly hlavním důkazem jejich viny, byly pořízeny kvůli podezření z jiného trestného činu, z něhož nakonec nebyli obžalováni.
Navíc podle nového trestního zákoníku tento čin již není zvlášť závažným zločinem, u kterého lze odposlech povolit, a jsou-li v průběhu procesu platné dvě různé právní úpravy, měl by soud zvolit tu pro obžalovaného příznivější.
„Dovolatel má za to, že nelze pořízené odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu takto svévolně přiřadit k jinému trestnému činu nežli k tomu, pro který byly příkazem soudce povoleny,“ uvádí se v dovolání.
Různé přístupy soudů
Protože jednotlivé senáty Nejvyššího soudu v minulosti přistupovaly k obdobným otázkám různě, nad případem proto loni v červnu zasedl celý velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu a použití odposlechů jako důkazu posvětil.
„Pro přípustnost užití záznamu o odposlechu telekomunikačního provozu jako důkazu je rozhodující, zda k tomuto odposlechu a pořízení záznamu o něm byly v době jeho provádění splněny zákonné podmínky,“ uvádí se v rozhodnutí.
Podle trestního řádu lze odposlech povolit u podezření na úmyslný trestný čin, kde horní hranice trestní sazby činí nejméně osm let vězení. Ani pozdější změna zákona, která by kvalifikaci trestného činu zmírnila, nemůže takto pořízený důkaz zneplatnit.
A pokud jde o použití v jiné kauze, platí stejná kritéria jako při povolení odposlechu. I zde musí jít o případ úmyslného trestného činu s horní sazbou trestu nejméně osm let.
Janoušek, Rittig...
Otázka využití odposlechů pořízených v jiné trestní věci coby důkazu před soudem se aktuálně přetřásá v souvislosti se dvěma kauzami. První se týká jen Romana Janouška.
Počátkem roku 2012 policie odposlouchávala lobbisty Romana Janouška, Tomáše Hrdličku a Ivo Rittiga kvůli jejich kontaktům na špičky Vrchního státního zastupitelství v Praze, jmenovitě na náměstka vrchního státního zástupce Libora Grygárka.
Mně z toho vyplývá, že odposlechy Janouška by v té kauze jako důkaz použitelné byly.
Letos v dubnu však Městský soud v Praze použil část tehdejších odposlechů Janouška jako důkaz v případu jeho nehody z 23. března 2012. Ze záznamu totiž jasně vyplývá, že Janoušek, který po celou dobu procesu tvrdil, že si nevšiml ženy, jež srazil, o srážce nejenže věděl, ale sraženou ženu ještě v odposlechnutém rozhovoru častoval urážkami. Použití odposlechů z jiné kauzy napadl u soudu nejen Janouškův obhájce Vít Široký, ale i zástupce poškozené Josef Lžičař.
Argument nepoužitelnosti odposlechů tak s nejvyšší pravděpodobností zazní i u odvolacího Vrchního soudu v Praze.
Typický případ
Jenže judikát NS ve věci obchodníků s lihem posouvá šanci na úspěch na stranu žalobců, kteří odposlech použili. „Mně z toho vyplývá, že odposlechy Janouška by v té kauze jako důkaz použitelné byly,“ řekl Právu po přečtení verdiktu Nejvyššího soudu soudce Okresního soudu v Teplicích Miroslav Čapek.
„Trestní řád je založen na tom, že není-li něco upraveno přímo, používá se analogie nebo nejbližší ustanovení trestního zákona či trestního řádu. Není-li ale další normy, pak soud judikuje, jak bylo rozhodnuto v jiných případech, a toto by byl typicky takový případ,“ dodal soudce.
Odposlechy z kauzy Rittig, Janoušek, Grygárek a spol. figurují i v další věci, která spěje k soudnímu projednání.
Stížnost k ÚS
Olomoučtí žalobci je poskytli pražským kolegům k využití v kauze vyvádění peněz z pražského dopravního podniku, kde je Rittig jedním z obviněných.
Co udělají soudy, je věc vis maior (vyšší moci), ale my jsme přesvědčeni absolutně o tom, že jsme postupovali podle zákona.
Z rozhovorů s též obviněnými právníky Davidem Michalem z kanceláře MSB Legal a jeho kolegou Markem Stubleym policisté dovozují, že Rittigovi lidé ovládali přes podnikatele Jana Janků papírnu Neograph, která jízdenky dopravnímu podniku dodávala.
Michal již podal proti postupu žalobců stížnost k Ústavnímu soudu, protože rozhovory mezi obhájcem a klientem nelze ze zákona odposlouchávat. Podle náměstka olomouckého vrchního žalobce Pavla Komára však Rittig a Michal nevystupují ve věci jako advokát a klient, ale jako dva lidé, kteří se domlouvají na trestné činnosti. Komár to prohlásil v neděli v ČT.
„Co udělají soudy, je věc vis maior (vyšší moci), ale my jsme přesvědčeni absolutně o tom, že jsme postupovali podle zákona,“ podotkl k použití odposlechů Komár.
