Soudy řeší, jestli řidič střílel ze msty, nebo se bránil

Plzeňský okresní soud loni v červnu rozhodl, že 64letý Oldřich S. střílel na Václava P. v sebeobraně a zprostil ho obžaloby z výtržnictví. To už ale neplatí. Odvolací soud totiž rozsudek zrušil, mimo jiné i proto, že ze strany obviněného by se mohlo jednat o akt odplaty za předchozí chování Václava P. (31), který mu ve vzteku kopl do auta.

Nařídil proto prvoinstančnímu soudu, aby doplnil dokazování a poté pečlivě zvážil, zda jsou odůvodněné jeho předchozí úvahy o nutné obraně.

Incident se odehrál loni v lednu. Předcházela mu riskantní jízda obou aktérů, během níž se vzájemně předjížděli, vybržďovali a troubili na sebe. Vše vygradovalo, když zastavili v obci před obchodem. Poté se Václav P. začal dobývat k Oldřichu S. do auta.

„Přetahoval se s ním o dveře, když se mu je nepodařilo otevřít, dvakrát do nich kopl a odešel. Obžalovaný poté vystoupil z vozidla a po poškozeném ze vzdálenosti necelých dvou metrů vystřelil z plynové pistole, přičemž mu mířil na obličej,“ uvedl státní zástupce.

Podle prvoinstančního soudu vystřelil Oldřich S. v momentě, kdy se poškozený otočil a začal k němu přistupovat s nataženou rukou. „To z pohledu obžalovaného bylo možné vnímat jako reálnou hrozbu opětovného fyzického napadení. Proto je obranná střelba z pohledu soudu aktem nutné obrany,“ odůvodnil své rozhodnutí samosoudce Vladimír Žák. Poukázal také na to, že střelbou nebyl nikdo ohrožen na zdraví.

Podle Žáka se ze strany obou řidičů jednalo o zbytečně vyhrocenou situaci ohrožující i jiné účastníky silničního provozu. „Soud nechce hájit obžalovaného a omlouvat ho za každou cenu, neboť je nepochybné, že na eskalaci situace, která předcházela samotnému použití zbraně, měl zcela nepochybně svůj výrazný podíl. Choval se zcela neadekvátně, bylo zjevné i jeho agresivní chování,“ doplnil soudce.

Na druhou stranu ale podle Žáka použil zbraň až poté, co se poškozený za ním začal dobývat do vozidla a pak opakovaně kopl do dveří. „Výstřel byl reakcí na to, že poškozený začal k obžalovanému přistupovat a vztahovat na něj ruce. Tuto situaci mohl obžalovaný subjektivně vnímat jako hrozbu opětovného fyzického napadení,“ vysvětlil Žák s tím, že užití plynové pistole nelze považovat ani za akt hrubé neslušnosti.

„Obžalovaný ji primárně nepoužil k zastrašení osoby, která se chová v mezích zákona. Ale právě naopak. Použil ji vůči člověku, který na něho fyzicky útočil, a z jeho chování šlo subjektivně dovozovat, že bude v útoku pokračovat,“ uzavřel Žák.

Proti zprošťujícímu verdiktu brojil státní zástupce Robert Merkun. „Pokud by se obžalovaný cítil ze strany poškozeného ohrožen, logicky by ve vozidle zůstal a přivolal na místo policii. Jestliže ale z vozidla vystoupil a dopustil se žalovaného jednání, nelze hovořit o jakékoliv obraně, nýbrž o odvetě, která jen dokresluje jeho agresivitu v průběhu celého incidentu na silnici,“ prohlásil žalobce.

Rozhodnutí prvoinstančního soudu může podle Merkuna obžalovaného utvrdit v tom, že jeho nepřiměřené agresivní chování v silničním provozu je akceptovatelné a může beztrestně použít plynovou střelnou zbraň proti každému, kdo se proti němu jakkoliv ohradí.

A krajský soud dal jeho námitkám za pravdu. „Závěry, ke kterým dospěl okresní soud, nemají oporu v provedených důkazech, kdy zčásti se jedná pouze o úvahy či nepodložené spekulace,“ konstatoval odvolací soud. Upozornil, že účelem nutné obrany je odražení útoku přímo hrozícího nebo trvajícího.

„Okresní soud tak musí posoudit intenzitu útoku poškozeného a intenzitu chování obžalovaného, zda se již z jeho strany nejednalo o akt odplaty,“ stojí v rozhodnutí krajského soudu. Ten také vytkl prvoinstančnímu soudu, že nevyslechl poškozeného ani další důležité svědky a při svém rozhodnutí vycházel pouze z výpovědi obžalovaného a kamerového záznamu z jeho vozidla, který celý incident zachytil jen částečně.