Článek
Další z obžalovaných, Lucie Enzmannová, vymyslela plán, jak za peníze zařídit ženám, které odmítaly podstoupit očkování proti covidu, aby mohly například cestovat a nemusely opakovaně na testy. Její sestřenice a rovněž obžalovaná Monika Ulrichová byla v té době covidem oficiálně nakažená a měla místo zmíněných osob chodit na PCR testy, které by potvrdily, že dotyčné ženy nemoc prodělaly. Mezi ně údajně patřila i plzeňská soudkyně.
Vodičková pak loni 7. ledna předala v jedné plzeňské kavárně Enzmannové svou průkazku pojišťovny, pomocí níž se pak Ulrichová na soukromém odběrovém místě údajně za soudkyni vydávala a skutečně test ještě týž den absolvovala. K následnému předání úplatku však nedošlo, protože PCR test vyšel s negativním výsledkem.
Soud má za to, že jednotlivé části toho jednání tvoří celistvý celek. Chtěla si ulehčit život
Jenže podle trestního zákoníku stačí i jen nabídka úplatku, proto Vodičková skončila jako obžalovaná u soudu. Za podplácení jí hrozily až dva roky vězení, anebo právě peněžitý trest, ke kterému se nakonec soudní senát vedený Terezou Staňkovou přiklonil.
Soudkyně Vodičková se jen dva týdny po události s neúspěšným testem nechala sama očkovat proti covidu. Středeční verdikt odmítla jakkoli komentovat.
Nesoudí už pět měsíců
Vodičková i nadále nebude moci soudit. Už od loňského listopadu poté, co padlo obvinění, rozhodl ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) o jejím dočasném zproštění výkonu funkce soudkyně.
Jednání (obžalovaných) bylo podle soudkyně Staňkové jednoznačně zjištěno na podkladě odposlechů a prokázáno především přiznáním Ulrichové, že test podstoupila na kartičku Vodičkové. Staňková připustila, že jméno soudkyně sice Vodičkové nikde v odposleších nezaznělo, ale že jde právě o ni, vyplynulo prý ze zmíněných záznamů telefonních hovorů, ze záchytu jejího telefonu v okolí místa kavárny a také z výpovědí obžalovaných.
„Soud má za to, že jednotlivé části toho jednání tvoří celistvý celek,“ konstatovala Staňková s tím, že na Vodičkovou se musí jako na soudkyni pohlížet přísněji a že její jednání tedy mělo vysoký škodlivý účinek směrem ke společnosti. „Chtěla si ulehčit život,“ narážela Staňková na to, že se prý Vodičková snažila obejít opatření kvůli covidu získáním certifikátu.
Násilná trestná činnost
Roční podmínku s tříletou zkušební dobou si pak za korupci vysloužila ve středu také Enzmannová, výrazně přísnější trest tři roky vězení pak soud uložil Ulrichové. Tu ale potrestal i za jiné skutky – týkající se násilné trestné činnosti (příprava těžkého ublížení na zdraví) – a také za šíření nakažlivé lidské nemoci kvůli tomu, že jako covid pozitivní opakovaně porušovala nařízenou izolaci.
Vodičková stejně jako ostatní od počátku jakoukoli vinu odmítala, proto také hned v jednací síni podala proti rozsudku odvolání. Případem se tak bude zabývat nadřízený pražský městský soud. „To, co je mi obžalobou kladeno za vinu, jsem neudělala. Žádné finanční prostředky jsem nikomu neslibovala a nedávala,“ bránila se soudkyně.
Podotkla, že nebyla na žádné schůzce s Enzmannovou a nikdy jí ani nikomu jinému nedávala svoji kartičku pojišťovny. „Zcela to odmítám a není to pravda,“ uvedla Vodičková.
Soudkyně vyměnila po 30 letech talár za bílý plášť
