Článek
Kárný senát v čele s Radovanem Havelcem soudkyni vytkl pětiletou nečinnost v jednom exekučním spise. Gregorová na něj nesáhla od roku 2011 do roku 2016. Případ pak musela dokončit další soudkyně, která spis převzala, a ministerstvo spravedlnosti muselo platit i náhradu za neúměrnou délku řízení.
„Byla jsem v tu dobu přetížená, ten spis byl nějakou dobu ztracen, založen v jiném spise, pak zas nalezen,“ hájila se soudkyně. „Ten spis byl součástí jiného spisu, který přitom měla u sebe,“ reagoval Podlešák. Podle kárného senátu soudkyně skutečně chybovala. „Věděla, že spis je ztracený a neučinila odpovídající kroky k nalezení spisu nebo k provedení jeho rekonstrukce,“ upozornil Havelec.
Druhá kárná žaloba se týkala vyhroceného opatrovnického sporu. Soudkyně například poté, co na ni byla podána žaloba, podle jejího nadřízeného vybízela účastníky k urychlenému dokončení sporu, což prý mohlo působit tak, že teprve hrozba kárného senátu ji přiměla řádně plnit povinnosti. NSS ale této žalobě nevyhověl.
Předsedovi okresního soudu se nelíbilo, že soudkyně například odročila jednání pouhou hodinu před začátkem, poté zas napsala, že další jednání se nebude konat, protože jednací síň už je zabraná pro jiný případ.
„Také čtyřikrát vyslýchala matku a otec vůbec nedostal prostor. Zbytečně odročovala, zvyšovala tak náklady účastníků, mohl být poškozen zájem dětí. Opatrovnické řízení má být vedeno co nejrychleji,“ zdůraznil Podlešák. „Nemám pocit, že bych se nějak provinila, žádnou povinnost jsem neporušila. Nadřízený soud neshledal moji podjatost nebo neodbornost,“ hájila se nakonec úspěšně soudkyně.