Soud Zemanovi: Odškodné by bez „svině“ bylo vyšší

Jádrem sporu bylo čtyři roky staré facebookové prohlášení někdejšího radního za Brno-střed Bartíka. Ten před prezidentskými volbami napsal, že Zeman má rakovinu, odmítá se léčit a zbývá mu jen pár měsíců života. Zveřejnění obhajoval tak, že lidé mají právo vědět, jak je na tom prezident se svým zdravím.

Později svůj status smazal s tím, že nečekal tak negativní odezvu. Zeman na oplátku nazval dva dny po zveřejnění v celostátní televizi Bartíka „sviní“.

Městský soud v Brně Zemanovi přiznal omluvu a 250 tisíc korun. To potvrdil i odvolací senát v čele s Michalem Ryškou, který neměl pochyby o Bartíkově vědomé lži týkají­cí se prezidentova zdravotního stavu.

„Vytvářel chiméru brzké smrti žalobce na zhoubnou chorobu, čímž neoprávněně zasáhl nejen do soukromí žalobce, nýbrž i do jeho elementární lidské důstojnosti. Neoprávněně vystavil žalobci, o jehož zdraví panovaly silné veřejné pochybnosti, v podstatě jakési nepodložené lživé parte v předstihu,“ napsal soud do rozsudku, který zazněl na začátku dubna a jehož třicetistránkovou písemnou verzi má nyní Právo k dispozici.

Současně soudci doufali, že se Bartík z trestu poučí. „Jen stěží si lze představit, že by si ze soudního řízení, obrovského mediálního tlaku, jakož i veřejně získané nálepky člověka, který lhal o zdraví žalobce, nevzal žalovaný žádné ponaučení a obdobné zážitky by dobrovolně opětovně podstupoval,“ zamysleli se soudci.

Zeman u soudu kromě omluvy požadoval pětimilionovou satisfakci.

Soudci však upozornili, že prezidentovo dřívější chování rekordnímu požadavku neodpovídalo, podle verdiktu totiž sám občas nešetří nepravdivými výpady, které zasahují do osobnostních práv. Ale přiznané odškodné mohlo být skutečně vyšší, pokud by si Zeman odpustil „svini“.

Právě pro užití vulgárního výrazu soudci neměli pochopení. „Nešlo o bezprostřední okamžitou emotivní reakci žalobce, nýbrž o samoúčelnou reakci následující až s odstupem dvou dnů. Vulgarita byla použita v daném rozsahu a intenzitě nepřiměřeně, samoúčelně, bez respektu k elementární důstojnosti druhého a s deklarovaným potěšením z faktické příležitosti k jejímu veřejnému použití,“ všimli si soudci.

„Nešlo přitom ani o zřídkavé použití vulgarit žalobcem ve veřejném prostoru, které by bylo možno ospravedlnit jako zcela ojedinělé vybočení, legitimizované právě jen mimořádnou emotivní situací,“ připomněli soudci.

„Vulgarity naopak žalobce ve veřejném prostoru užívá častěji a s oblibou, což se stalo i zde. Legitimní veřejná reakce žalobce mohla být ostrá, nikoli však vulgární,“ konstatovali soudci.

„Má-li snad být v důsledku specifické glorifikace užívání vulgarit ve veřejném prostoru otevírána nějaká veřejná diskuse, pak již soud prvního stupně s odkazem na usnesení Ústavního soudu správně zmínil, že užití vulgárních a urážlivých výrazů vypovídá především o autorovi samotném a činí veřejnou debatu bezobsažnou,“ zdůraznil soud.

„Odvolací soud nemíní rozšiřovat právní prostor pro užívání vulgarit ve veřejných projevech a přispívat k dekultivaci veřejného života,“ řekli soudci.

„Nelze zde rozumně připustit, aby veřejné projevy politiků mohly být vysílány pouze s maskováním urážlivých vulgárních výrazů jinými zvuky, s upozorněním na nevhodnost pořadů pro děti a mládež či jen v nočním vysílání. V rámci veřejné diskuse v nich mají zaznívat pravdivá fakta a věcná kritika, nikoli vulgární invektivy,“ dodali soudci brněnského krajského soudu.