Článek
Elektronickou evidenci zavedl Tichý po svém nástupu do funkce, do té doby byla písemná. Skupina soudců ji však ignorovala a nerespektovala interní pravidla, která jsou jinde běžná.
„Opatření je zcela v souladu s platnými právními předpisy a nebylo nepřiměřeným zásahem do práv soudců. Je jednoznačně stanoveno, za jakých podmínek má soudce nárok na poskytnutí stravného, přičemž je uvedeno, že soudce musí odpravovat alespoň tři hodiny daného dne v místě výkonu funkce,“ řekl v odůvodnění verdiktu soudce Tomáš Machytka.
Soudce dále připomněl, že stravenky jsou nenárokovým benefitem, pro jehož čerpání mohou být stanoveny podmínky. „Zavedený docházkový elektronický systém se jeví jako přirozený, méně zatěžuje soudce i správní administrativu soudu,“ řekl Machytka.
Žalujícím soudcům se nezamlouvá, že předseda Tichý po nástupu do funkce změnil pravidla. Vypověděl dvoustranné dohody s jednotlivými soudci ohledně možnosti pracovat z domova a nahradil písemnou evidenci docházky elektronickým systémem. A soudcům, kteří si v systému elektronicky neevidují, odmítá poskytovat benefit v podobě stravenky na daný den.
Podle soudců jde o neústavní zásah moci výkonné do nezávislosti moci soudní, protože předseda soudu si podle nich snaží vynutit jejich přítomnost v budově soudu.
Snaží se (nás) přesvědčit, že právo na stravování se týká specifického postavení soudce
Žalobci rozhodnutí soudu respektovali. „Pro nás je to právní otázka, která se musí vyřešit v rámci instančního přezkumu. Je jasné, že závěr soudu prvního stupně není závěrem konečným. To, co je předmětem naší polemiky, budeme tvrdit patrně dál i v rámci odvolacího řízení. Pro nikoho z nás to není definitivní zodpovězení otázky.“
„Domníváme se, že naše argumentace je platná v tom, že jsme odpracovali potřebné hodiny, soudili jsme, byli jsme v budově a není mezi námi jiný rozdíl oproti kolegům, kteří docházku evidovali elektronicky,“ řekl Novinkám soudce Štěpán Klapka, podle kterého tak byla založena diskriminace mezi soudci na jednom pracovišti. Žalobci jsou přesvědčeni, že nárok na stravenku nelze odebrat.
Interní pravidla zohledňují podle Tichého specifická postavení soudců, nejsou přitom nijak obtěžující. „Přesto se žalobci rozhodli, že to nebudou respektovat. Zarážející je to, že žalobci nerespektují pravidla a zároveň se domáhají benefitu, který je s tím spojen. Snaží se přesvědčit, že právo na stravování, tedy zaměstnanecký benefit, se týká specifického postavení soudce, že nepřiznání benefitu narušuje soudcovskou nezávislost, tak tomu není,“ zmínil předseda děčínského soudu během závěrečné řeči.