Soud začal řešit dvojnásobnou vraždu. Oběti roky ležely pod stodolou na Nymbursku

Šimkovi bylo podle jeho advokáta minulý týden sděleno obvinění týkající se další vraždy. Šimek proto odmítl u soudu vypovídat a k obžalobě se nevyjádřil. Odkazuje se navíc na své zdravotní problémy, je upoutaný na invalidní vozík.

Nyní šedesátiletý Šimek podle obžaloby zavraždil před dvanácti lety šestašedesátiletého muže, od kterého se neúspěšně snažil získat pozemky v pražských Holešovicích. V lednu 2003 jej zastřelil v centru Prahy jednou ranou z pistole do hlavy. Tělo muže potom nejprve převlékl do čistého oblečení a pak odvezl do obce Záhornice na Nymbursku, kde jej ve stodole zakopal skoro do dvoumetrové hloubky a zakryl betonovou deskou.

O dva roky později, kdy byl zavražděný prohlášen za mrtvého a skončilo dědické řízení, začal Šimek na bratra a dědice mrtvého muže se svým bratrem Květoslavem (56) tlačit, aby jim pozemky prodal. Mužovi tvrdili, že jednají s pražským magistrátem a že se pozemky nikdy nestanou stavebními parcelami (pozemky byly do roku 2010 vedeny na katastrálním úřadě jako parky). Bratrům se nakonec v roce 2007 pozemky podařilo získat za pět miliónů korun, podle loňského znaleckého posudku ale měly hodnotu desetinásobně vyšší. Bratři tak podle spisu způsobili dědici zavražděného muže škodu ve výši 45 miliónů korun.

V říjnu 2008 pak starší z obou bratrů podle obžaloby zase pomohl dalšímu z obžalovaných Richardu Novohradskému (66) zkrátit daň z dovozu pohonných hmot, když údajně sehnal ženu, na kterou coby „bílého koně“ byla převedena Novohradského firma včetně povinnosti zaplatit daně ve výši přes 42 miliónů korun. K zaplacení ale nikdy nedošlo.

„Musím kategoricky odmítnout, že bych pana Josefa Šimka žádal, aby zařídil tzv. „bílého koně“, prohlásil u soudu Novohradský. „Firmu jsem nepřeváděl v úmyslu se nezákonně obohatit nebo krátit jakoukoliv daň.”

Novohradský ve své výpovědi poměrně obšírně popisoval obchod s pohonnými hmotami, vše bylo prý v zákonných mezích. „Obžaloba je založena na nepravdivých a neúplných skutkových zjištění,“ zakončil řeč Novohradský s tím, že dále odmítá vypovídat, protože je „přesvědčen, že jeho výpověď byla vyčerpávající.”

O měsíc později měl Šimek ženu vylákat z České Lípy do Prahy, kde ji „předal“ dalšímu z pětice obžalovaných Václavu Štorkovi (68), který mu v roce 2003 měl pomoci zakopat tělo neoblomného majitele pozemků. Štork podle obžaloby ženu odvezl do Záhornice, kde ji na Šimkův pokyn třikrát střelil do hlavy a zakopal asi metr pod zem, na onu pět let starou betonovou desku, pod kterou ležel zavražděný 66letý muž. Šimek se tak podle žalobkyně snažil zakrýt nejen zmíněné krácení daně, ale i další trestné činy, včetně patnáctimiliónového úvěrového podvodu.

Štork se měl také se Šimkem během jeho hospitalizace v rehabilitačním středisku v roce 2013 domlouvat, jak budou vypovídat na policii, která se v té době intenzívně zajímala o oba pohřešované. Štork měl mimo jiné Šimkovi slíbit, že zlikviduje možné důkazy o obou vraždách.

„S těma lidma (míněno zavražděné - pozn. red.) jsem nikdy nepřišel do styku. Byl jsem obviněnej z takovejch nesmyslů, že jsem přebíral beton, že jsem měl vykládat po vesnici, že tam bude truhlárna, že jsem měl zlikvidovat tu zbraň. Já křesťan, kterej má rád lidi a lidi maj rádi mě. Já lidi bavím,“ nechápal obžalobu Štork. „Samotnýmu mi nejde do hlavy, jak tam moh’ někdo přivézt dvě mrtvoly a nikdo je neviděl.“

Posledním obžalovaným je syn Josefa Šimka Martin (29), který měl před třemi lety převzít od svého uvězněného a následně hospitalizovaného otce správu domu v Revoluční ulici v Praze. Josefa Šimka správcovstvím pověřil dědic muže zavražděného v roce 2003. Martin Šimek během osmi měsíců převedl buď na svůj, nebo otcův účet více než milión korun ze společnosti spravující dotyčný dům.

Josefu Šimkovi hrozí za vraždy, podvod a krácení daně až patnáct let nebo i výjimečný trest. Jeho synovi až osm let za zpronevěru, Květoslavu Šimkovi deset let za podvod. Novohradský by v případě odsouzení mohl dostat až deset let za krácení daně a konečně nad Štorkem visí hrozba taktéž patnáctiletého případně výjimečného trestu za vraždu a nadržování (čímž trestní zákoník míní pomáhání pachateli k uniknutí trestnímu stíhání).