Soud: Stoka narušila důvěru lidí ve stát

Předsedkyně senátu Jaroslava Bartošová 7,5 měsíce pečlivě skládala argumentaci na 241 stranách rozsudku a 28 stranách souvisejícího usnesení. Ve verdiktu je podrobně popsáno, proč soud poslal na 9,5 roku do vězení hlavu brněnské korupční hydry, bývalého místostarostu radnice Brno-střed a vlivného politika Jiřího Švachulu (dříve ANO) a jak trestal jeho kumpány, kteří tyli z úplatků za stavební práce zadávané radnicí.

Současně ale soud tepal stání zastupitelství a policii. Část obžaloby totiž soud shodil pod stůl a vrátil v podobě usnesení do přípravného řízení, tedy na samý začátek vyšetřování, protože u mnoha skutků byla sice proti obžalovaným podána obžaloba, ale nikdo je na začátku vyšetřování ze žalovaných skutků neobvinil. To je podle soudu procesní pochybení.

Soud trestal Švachulu, Samana El-Talabaniho, Pavla Ovčarčina, Lubomíra Smolku, Petra Kosmáka, Jiřího Hose, Petra Liškutina, Michala Unzeitiga a Luboše Krejčího, přičemž prvních šest jmenovaných působilo dle verdiktu jako členové organizované zločinecké skupiny.

Vedle toho byly potrestány i dvě firmy, KROS-stav a UNO. Jednání obžalovaných soud popsal jako mimořádně společensky škodlivé. „Všichni společně a v zásadě každý jednotlivě dlouhodobě a systematicky ovlivňovali přidělování stavebních zakázek, a to nikoliv samotné podnikatelské sféře. Právě skutečnost, že šlo o zakázky zadávané ze strany státu, zásadně narušila důvěru veřejnosti v dodržování základních právních norem, a to nikoliv obecně, ale dokonce státními úředníky,“ stojí v rozsudku.

„Na trestné činnosti se totiž podíleli dokonce tři státní úředníci, a to Švachula, Liškutin a Kosmák. Kromě toho prokazatelně nešlo o ojedinělý nebo nahodilý případ, ale dlouhodobě páchanou a typově obdobnou trestnou činnost. Četnost velkých i malých zakázek, která je předmětem výroku tohoto rozsudku, je mimořádně rozsáhlá,“ upozornil soud.

„Takto zásadně narušená důvěra v poctivost a transparentnost činnosti státního orgánu se bude jen obtížně a dlouhodobě napravovat. V konečném důsledku nelze přehlédnout ani ekonomické důsledky spočívající v často účelovém snížení nabídkové ceny do výběrového řízení firmou, která nakonec zakázku získala, ale následně ji buď nedokončila, nebo přistoupila k fakturování víceprací,“ popsal soud.

Podle verdiktu bylo jasně prokázáno, že odsouzení věděli, co činí, a byli srozumění s rozsahem ovlivněných zakázek a získáváním úplatků.

„Motivem byl u každého především zisk nelegálního majetkového profitu. Tím soud míní získání finančních prostředků v podobě úplatků nebo získání zakázek v oblasti stavebnictví, a to bez vynaložení standardního pracovního nebo podnikatelského úsilí. Je zcela nesporné, že každý z těchto obžalovaných jednal aktivně, cíleně a rozhodně ani jeden z nich nebyl pasivním členem organizované zločinecké skupiny,“ zhodnotil soud.

Senát soudkyně Bartošové neuvěřil obhajobě Švachuly i dalších obžalovaných, kteří tvrdili, že jednali tu pod tlakem El-Salamaniho, tu pod tlakem někoho jiného.

„Žádný z provedených důkazů ani v náznaku nesvědčí o tom, že by kterýkoliv z obžalovaných učinil nějaký krok k tomu, aby razantně odmítl nabídku podílet se na trestné činnosti tohoto charakteru nebo aby v konečném důsledku takové jednání oznámil Policii ČR, případně ji požádal o pomoc a ochranu,“ zdůraznil soud.

Skupina fungovala podle verdiktu od roku 2015 do března 2019, kdy po velké razii Národní centrály proti organizovanému zločinu spadla na obžalované pomyslná klec.

„Činnost všech členů organizované zločinecké skupiny směřovala k zadávání veřejných zakázek zpravidla předem vybraným, a díky neveřejným informacím jim poskytnutým, zvýhodněným stavebním společnostem, které za to poskytly členům organizované zločinecké skupiny předem smluvený úplatek,“ zrekapituloval soud úsilí obžalovaných při ovlivnění zakázek za více než 170 milionů korun.

Senát trestal obžalované jen za zakázky zadávané na radnici Brno-střed. Celou část obžaloby, která hovořila o ovlivněných zakázkách i v brněnských městských společnostech, smetl ze stolu s tím, že pro odsouzení jednoduše chyběly důkazy. Státní zastupitelství zde mluvilo o „převážně nezjištěných zakázkách“ za desítky milionů korun, které prý skupina také ovlivnila a za něž vybírala úplatky.

„Jediným důkazem, o který obžaloba svoje tvrzení opírala, byla výpověď obžalovaného El Talabaniho. V případě této části skutkového děje však nemohl soud argumentům obžaloby přisvědčit, neboť s výpovědí obžalovaného nekorespondují relevantní usvědčující alespoň nepřímé důkazy,“ napsal soud.

„Je nutno připustit, že provedené důkazy skýtají důvodný podklad pro vyslovení domněnky o tom, že v této sféře podnikatelské činnosti neprobíhala realizace obchodních případů standardním způsobem, podle pravidel transparentnosti a elementárního pravidla fair play. Zcela důvodně se lze rovněž domnívat, že úplatky byly zřejmě poskytovány, že na nich zřejmě participovali obžalovaní. Důkazní stav však svědčí pouze pro vyslovení domněnek, nikoliv však pro to, aby soud mohl vyslovit výrok o vině,“ uzavřel soud.

Písemné vyhotovení rozsudku je důležité pro další posun v kauze. Po jeho doručení totiž začíná běžet zákonná lhůta, kdy se mohou obžalovaní či státní zástupce odvolat. Stížnost je možná i proti usnesení, kterým byla část případu vrácena na samotný začátek vyšetřování. Odvoláními a stížnostmi se pak bude zabývat Vrchní soud v Olomouci.