Soud přerušil mučiteli trest, na posudek nepočkal

Ačkoliv soudy taková rozhodnutí činí na základě ujištění věznice, že není schopna zajistit odpovídající léčbu vlastními prostředky, a odsouzenému tak hrozí vážná zdravotní újma nebo smrt, v tomto případě karlovarský soud na posudek komise zdravotního odboru Vězeňské služby nepočkal.

Z jeho obsahu přitom podle zjištění Práva vyplývá, že zdravotní stav odsouzeného, který byl měsíc léčen ve vězeňské nemocnici, je stabilizovaný a pobytem ve výkonu trestu není ohrožen na životě.

Fořtová na otázku, proč soud rozhodl bez posudku Vězeňské služby, který si sám vyžádal, nereagovala. Uvedla pouze, že odsouzený trpí velmi závažným onemocněním, které bylo nutno neprodleně operativně řešit. „S ohledem na charakter zákroku je tento vhodné provést v civilní nemocnici,“ uvedla Fořtová s tím, že soud vycházel z lékařské zprávy předložené obhájcem odsouzeného.

Verdikt soudu je velice stručný, obsahuje jen konstatování, že se výkon trestu přerušuje ze zdravotních důvodů. Chybí podrobné odůvodnění, v němž by soud vysvětlil, na základě jakých zjištění tak rozhodl. To ale nemusel, neboť státní zástupce proti tomu nepodal stížnost.

Podle šéfa karlovarských žalobců Josefa Fišera poslala Vězeňská služba posudek pozdě, tedy až poté, co proběhlo veřejné zasedání, kde soud návrh na přerušení trestu projednával. „Soud tak rozhodoval na základě podkladů, které měl k dispozici, a na základě osobního zhlédnutí odsouzeného. A dospěl k závěru, že na přerušení výkonu trestu to stačí. S tím jsem se ztotožnil,“ prohlásil Fišer.

Upozornil na to, že je třeba oprostit se od toho, co ten člověk udělal. „K tomu soud nepřihlíží. Musí k tomu přistupovat z humánního hlediska a tady v tomto případě to velmi lidsky zvážil. Je třeba si uvědomit, že soud dotyčnému neprominul trest, ale pouze mu umožnil, aby byl po nějakou dobu s ohledem na svůj zdravotní stav léčen v civilním zdravotnickém zařízení,“ uvedl dále Fišer.

Podle něho je šest měsíců adekvátní doba. „Soud tady má i určitou odpovědnost v tom, že pokud by odsouzenému nevyhověl, a on by ve vězení zemřel, stížnosti rodiny a příbuzných by šly na jeho hlavu,“ uzavřel státní zástupce.

Schmied patří do rodinného klanu, který objíždí poutě s atrakcemi a stánky. Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni z ledna 2016 společně se svým otcem a dalšími dvěma muži několik dní věznili a mučili svého zaměstnance.

Případ se odehrál v říjnu 2014 v rodinném domě v Sadově na Karlovarsku. Čtyřiadvacetiletý Martin V. tam přijel za Jindřichem Schmiedem starším a dostal se s ním do konfliktu. Schmied si přivolal tříčlennou posilu – svého syna a Jaroslava Kleina s Miroslavem Mertou. Ti mladíka odvlekli do dílny, svázali mu nohy a ruce a pověsili ho za nohy hlavou dolů na zvedák motorů.

Takto visel několik hodin. Přitom do něj mlátili a vzduchovkou ho střelili do hrudníku. „Těžce zraněného Martina V., který byl celý špinavý od krve a výkalů, pak obžalovaní převlékli a odvedli do místnosti v domě. Tam ho připoutali rukou k topení. Nosili mu vodu a chléb. V doprovodu mohl jen na toaletu, po pěti dnech se mu podařilo dostat z pout, utekl přes pole k čerpací stanici, kde požádal obsluhu o zavolání pomoci,“ uvedla před soudem žalobkyně Václava Brýdová.

Za těžké ublížení na zdraví a zbavení osobní svobody dostal nejvyšší trest 7,5 roku Jindřich Schmied starší, jeho syna stejně jako Mertu poslal soud do vězení na šest let a Klein si odpykává za mřížemi 5,5 roku. Jako jediný do vězení dobrovolně nenastoupil právě Jindřich Schmied mladší, vypátrali ho až policisté, tzv. lovci lebek.