Článek
„Neshledali jsme žádné procesní pochybení, které by vedlo ke zrušení rozsudku,“ konstatoval předseda odvolacího senátu Tomáš Kubovec. „Domníváme se na rozdíl od pana obžalovaného, že vina obžalovaného Wittiga byla jednoznačně prokázána,“ doplnil soudce.
Steiger s Wittigem nasprejovali loni v červenci na pilíř Karlova mostu mezi Kampou a ulicí U Lužického semináře na Malé Straně nápis „SEPSIS“, doplněný o dva kříže. Výtvor měl rozměry asi pět krát dva metry.
Steiger se na rozdíl od Wittiga k činu přiznal. Podle jeho slov to byl pouze on, kdo na Karlův most sprejoval.
„Říkal jsem si, tady je klidný plácek, kde na mě nebude vidět, a začal jsem tam sprejovat na stěnu. Až později jsem se dozvěděl, že se jednalo o pilíř Karlova mostu,“ řekl při loňském jednání Steiger s tím, že si je jistý, že sprejoval jen on sám, zatímco jeho bratr močil opodál. Wittig jeho slova posléze potvrdil.
Cizinci posprejovali Karlův most
Jejich tvrzení ale nesedělo s výpověďmi svědků, kteří na bratry nezávisle na sobě zavolali policii. „Jeden dělal obrys toho graffiti a druhý to jakoby doplňoval,“ uvedl při loňském hlavním líčení muž z nedaleké restaurace. Obdobně vypověděla i další svědkyně, podle které sprejovali oba obžalovaní.
Obvodní soud bratrům neuvěřil, soudkyně Pavla Hájková Steigerovu snahu vzít čin na sebe vysvětlila tím, že pokud by byl Wittig odsouzen za trestný čin, přišel by o svou práci v německé armádě.
Sprejeři z Karlova mostu dostali znovu podmínky
Wittig v odvolání tvrdil, že jeho vina nebyla prokázána žádným důkazem, a vypíchl zejména to, že na jeho rukou nebyly nalezeny žádné stopy od barvy, na rozdíl od Steigera. Wittigův obhájce proto odvolacímu soudu navrhl loňský rozsudek zrušit a Wittiga zprostit obžaloby, protože je prý „zřejmé, že protiprávního jednání se dopustil pouze bratr pana Wittiga.“
„Je pravda, že jsou určité nuance mezi výpověďmi jednotlivých svědků, na které pan obžalovaný poukazoval. Nicméně není pravda, že by svědecké výpovědi byly v rozporu,“ prohlásil soudce Kubovec. Argument chybějícími stopami barvy odmítl soud s tím, že měl Wittig dostatek příležitosti si barvu z rukou setřít.