Článek
Soudkyně Monika Křikavová zmínila v odůvodnění složitost problematiky mostních staveb a jejich správy.
„Je to problematika mimořádně složitá a je politováníhodné, že od počátku na věci nepracoval tým odborníků,“ uvedla soudkyně s tím, že vše bylo na bedrech jediného znalce. Březnový verdikt nalézacího soudu pak označila za správný.
„U nás nejsou pravidla nastavena tak, aby autor na své dítě mohl dohlížet i v době jeho dospělosti a zralosti. Odevzdal projekt a dále s ním už nikdo nekomunikoval,“ podotkla soudkyně k míře odpovědnosti Stráského za lávku v době, kdy ji měla ve správě třetí strana. Lávka byla postavena už v roce 1984.
„Projekt nevykazoval žádné chyby, odpovídal tehdejším normám,“ připomněla Křikavová s tím, že Stráský nebyl povinen provádět generální dozor. „Jednoznačně bylo prokázáno, že to, co obžaloba kladla Jiřímu Stráskému za vinu, se nezakládá na pravdě,“ dodala.
Neměla se používat posypová sůl
„Obžalovaný ing. Semecký a TSK jasně určili, že není možné používat posypovou sůl,“ pokračovala soudkyně. Nicméně se tak dělo už patrně od osmdesátých let. „Celá dlouhá léta byla porušována doporučení autora,“ dodala Křikavová.
Na adresu Semeckého soudkyně uvedla, že ze své pozice řádně zajišťoval pravidelnou kontrolu a jeho aktivita kolem kontroly lávky nebyla povrchní. „Mimořádným způsobem se věnoval lávce zejména v letech po povodních v roce 2002,“ řekla Křikavová.
Soud osvobodil obžalované v případu pádu Trojské lávky
Státní zástupce v odvolání nalézacímu soudu vytýkal, že nezjistil dostatečně stav a důkazy hodnotil údajně jednostranně ve prospěch obžalovaných. Podle něj se soud dostatečně nevypořádal s argumentací, která nesvědčila pro obžalované.
Autor lávky Jiří Stráský (na snímku vlevo) a bývalý vedoucí oddělení mostů Technické správy komunikací Antonín Semecký (vpravo)
Obvodní soud pro Prahu 7 na jaře ve verdiktu uvedl, že lávka spadla zčásti kvůli povodním, zčásti kvůli používání posypových solí, které byly na lávce zakázané, a zčásti kvůli zásahům do lávky, kdy opravy lávky byly jen povrchové, zakrývající.
Čtyři těžce zranění
Trojská lávka, která od roku 1984 spojovala pražskou Troju s Císařským ostrovem, se zřítila v prosinci 2017. Při jejím pádu se tehdy vážně zranili čtyři lidé. Tři muži si polámali kosti nebo obratle, ale nejhůře dopadla žena, kterou záchranáři převezli do nemocnice s krvácením do mozku a břicha a se zlomeninami lebky, nosu, pánve, lopatky a stehenní kosti.
Měla být dávno uzavřena, řekl znalec ke zřícení Trojské lávky
Stráský se Semeckým čelili obžalobě z nedbalostního obecného ohrožení, za které hrozí dva až osm let vězení. Žalobce pro ně navrhoval podmíněný trest při dolní hranici sazby.
Letos v březnu Obvodní soud pro Prahu 7 oba obžalované zprostil s tím, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl Semecký se Stráským stíhán.
Stráský se hájil tím, že zřícení lávky bylo zapříčiněno zejména špatnou údržbou lávky, při které se konstrukce natřela a nemohla „dýchat“. V souběhu s používáním posypových solí, kvůli kterým zkorodovaly předpínací kabely, se lávce výrazně snížila životnost.
V úterý Semecký tvrdil, že neměl žádné informace, které by svědčily o nutnosti lávku uzavřít. Navíc v době, kdy konstrukce spadla, už osm měsíců nebyl vedoucím oddělení mostů.
Zřícenou lávku nahradila v říjnu 2020 vyšší i širší konstrukce, která vyšla na 150 milionů korun. Její životnost je podle magistrátu nejméně sto let.