Článek
Kulišan měl v den útěku vězňů na starost padesátku odsouzených ve vězeňské dílně. Jakoukoli odpovědnost za útěk mužů odmítal s tím, že přesně plnil předpisy. Hrozilo mu až dvouleté vězení.
Roztočil i Čabrada se dozorce zastali. Uvedli, že jim útěk umožnila souhra řady okolností a zejména systémová chyba ve vězení. Čabrada již dříve vypověděl, že se na útěk chystal dlouhou dobu. Podle jeho slov by mu útěk vyšel i kdyby byl ve službě jiný dozorce.
Čabrada podle svých slov několik měsíců studoval přesný režim chodu vězení, který znal velmi dobře. Podle Roztočila nebyla například vůbec přehledná dílna, ve které si připravili speciální bednu.
Před soudem vypovídala řada dalších dozorců i vězňů. I podle jejich názoru umožnily útěk chyby v chodu věznice i aktuální okolnosti. Dozorci měli například velké množství povinností a práce.
Po útěku se na Borech změnila řada věcí. Vězeňská služba dosadila do věznice nové vedení a své tresty si zde již neodpykávají nejhorší vězni.