Soud Lichtenštejnům zámek v Lednici a další majetky nevrátil

Na Břeclavsku si Lichtenštejnové nárokují především majetek zahrnující podstatnou část Lednicko-valtického areálu včetně zámků v Lednici a Valticích.

Žalobu právníci nadace podali na čtrnáct státních institucí, mimo jiné na Národní památkový ústav, Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR a další, které nakládají s někdejším majetkem rodu. Nárokují vrácení majetku patřícího státu.

Žaloba podle právníků nadace cílila výhradně na nemovitosti, kde je zapsaný jako vlastník stát. Případy, kdy jsou v katastru nemovitostí zapsány jako vlastníci kraje, obce nebo soukromé osoby, v žalobě neřešili.

Stejně tak nevznesli nárok na parcely, na nichž je například dálniční infrastruktura a podobně.

„Jde o nápravu bezpráví, které se tady stalo a které je tady státem udržováno několik desítek let. Chceme-li být právním státem, musíme bezpráví odstraňovat,“ uvedl už před zahájením procesu v Břeclavi právní zástupce nadace.

Současný stav označil za okupaci majetku. Nárok na vrácení majetku opírá o stanovisko, že poslední držitel majetku na území dnešní České republiky František Josef II. nebyl občanem Německa, ale byl to státní příslušník neutrálního Lichtenštejnska, navíc jeho nejvyšší představitel. Konfiskace majetku tedy byla podle nadace nezákonná.

Okresní soud v Břeclavi vloni v únoru konstatoval, že se kníže František Josef II. podle tehdejšího správního orgánu přihlásil ve třicátých letech minulého století k německé národnosti, a proto majetek propadl po druhé světové válce státu na základě Benešových dekretů. Žalobu proto zamítl.

V jiném případě ze zmíněných šestadvaceti žalob Nadace knížete Lichtenštejna absolvovala celé kolo možností projednávání věci. Vloni Nejvyšší soud zveřejnil rozhodnutí k dovolání nadace ve sporu o majetek na Kolínsku.

Požadavek odmítl s tím, že je nesporné, že nemovitosti přešly na stát v roce 1945 dnem účinnosti dekretu, tedy před rokem 1948, který je hranicí pro většinu restitučních nároků.

„Žalobci se tudíž nemohou úspěšně domáhat ochrany vlastnického práva za použití obecných občanskoprávních institutů – žaloby na určení vlastnického práva, žaloby na vyklizení a žaloby na vydání věci,“ uvedl soud.

Kauza se letos dostala k Ústavnímu soudu, který rovněž stížnost zamítl.

„Není možné obcházet restituční zákonodárství cestou jiných žalob,“ vysvětlil rozhodnutí soudce Tomáš Lichovník. „Zákonodárce jasně vymezil, od které doby mají být křivdy napravovány, a to od 25. února 1948,“ dodal.

Podle advokáta Lichtenštejnů Aleše Linharta stát, včetně soudů, jedná koordinovaným způsobem. A doma se nejspíš spravedlnosti nedoberou. Lichtenštejnové už dříve podali na Česko mezistátní stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.